x136x

Qvalita s velkým Q

Jste báječná.

Děkuji oběma (Můra, Snake), považuji si diskuze. U druhých prostě vidím víc, než u sebe, kdy často nedokážu  od svých mini odstoupit.  A o míře subjektivity jsem zrovna nedávno vedla minipolemiku. Můra je v tomto ohledu opravdu přísná. Samozřejmě i k sobě. 

A za slůvko "ta" jsem ráda. Protože jde naproti i mému pojímání. 

Haiku se mi velice líbí, přestože bych si je s několika posledními zařadila do kategorie "červená knihovna". Ale to je můj "problém". K obsahu. Zpracování je skvělé. 

Atkij cílí na zajímavé místo, má pravdu v tom, že"ta" se dá vyložit ve smyslu umocnění konkrétního vjemu, já osobně jsem si toho taky všiml už při prvním čtení a chtěl jsem napsat, že já osobně bych možná napsal jenom "a vůně marmelády." Nicméně nevnímám to jako natolik podstatnou věc, ostatně pak bychom asi úplně upírali autorovi prostor pro osobní pojetí textu. I v téhle podobě vnímám báseň jeko precizní.

Atkij, dávno nejsem příznivcem obhajování, dovysvětlování a rozborů vlastních textů, snad to ale tady někomu k něčemu pomůže. :)

Slovíčko "ta" je (doufám) funkčním základem celku. Převádí minulost do přítomného okamžiku, staví je vedle sebe. Pro zkušenějšího čtenáře haiku nebylo nezbytné text barevně zjemnit, ale je tu teď více  autorů, kteří se haiku začínají věnovat. Jim jsem chtěla pochopení  zjednodušit. Zkus si funkčnost textu bez tohoto slova... přestane fungovat, nebudeš mít možnost pochopit, jaký byl záměr jeho vyznění.

K hodnocení/soudu, je rozdíl když čtenáři utneš "jeho část textu" hodnocením typu sladká, dobrá... Tady mu je (doufám) ve slově "ta" a v celém textu ponechán prostor k prožití drobné radosti z pochopení toho, co zůstalo nevyřčeno. 

Budu se snažit odpověď formulovat co nejpřesněji, vrátím se :)

To je pravda. Navíc si myslím, že přílišná striktnost není vždy na místê. 

Ale když půjdu do důsledku, poukázáním - ta -

vůně, ve smyslu ta samá jako od mámy, jak chápu(možná špatně), už vlastně srovnávám a hodnotím. 

Ale stejnê jsi mi neodpověděla a já zùstávám zvêdavá. Možná i to je, vůči čtenářům, Tvůj záměr. Ať se trošku posnaží přemýšlet.

Atkij, být konkrétní v haiku je v pořádku, ale nežádoucí je hodnotit. 

ta - dotaz: konkretizovaná (tudíž subjektivní) 

či proč je barva zjemněná. Že váháš, jestli může zůstat, nebo zastupuje emoční umocněnost. 

Vždycky mám nějaké dotazy, či poznámky. Nedělám to ve stylu remcání, ale zájmu. S nejlepším úmyslem dozvědět se:)

Snake, děkuji za přiblížení... ano, moc podařené.

Zájmenná hra je třešinkou v marmeládě. Ačkoli ty nanicovatý potvory peckovitý mají málo pektinu, takže to chce směs.

Půvabné, můrko.

Goro, rukopis je tady samozřejmě mozné chápat dvojím způsobem - buď jako typický rys (tj. metaforicky), nebo jako rukopis v pravém slova smyslu. Rukopis do téhle básně vstupuje v druhém zmíněném smyslu slova - totiž jako skutečný rukopis na recepru v kuchařce, ale zároveň se aktivuje i metaforická složka významu, což ovšem není na škodu, právě naopak.

Tohle je povedené, evokující, plné nevyřčeného obsahu/příběhu.

*

Moc milé, voňavé, zamýšlím se jen nad slovem rukopis...

čím ďalej tým viac ma baví čítať haiku a toto ma oslovilo

Krásné.

Další debilní haiku. Jsem na mrtvici

Nevím, jestli to je haiku, ale ten rukopis znám ;-)