MARNOST, NADĚJE A LÁSKA

To je věc čtení dle obsahu.                                                                         Život je jaký, učesaný nějakým schématem? Příroda je jaká, učesaná?

No vcelku asi  pravdivé, ale provedení kostrbaté a jako nějak neoslovilo...

I Vám.

Dobře, tak ať se daří!

Ano, obsah uměleckého díla je vyjádřován jeho formou. Jde ale o to, jaký ten obsah je a tím i jeho forma. Také i obsah může mít slabiny ve formě vyjádření.                                                                                               Nemyslím si, že setrvávám v klasice 19. století. Žiji a píši v naší současnosti, což se nutně pronáší i do těch básní. Nic neopisuji, již se ani klasikou neinspiruji, vycházím z vlastního založení. 

O to, že klasiku je možné dále rozvíjet se nepřu. Ostatně všichni z ní vědomě či nevědomě vycházíme. Rozvíjet a setrvávat v ní jsou ovšem dva rozdílné termíny. 

S tvrzením o snadných zápiskách, hrajících si na poezii bez formální úrovně, bych byl v této obecné rovině opartný. Je to věc, která je těžko prokazatelná. Navíc obsah a forma jsou dvě neoddělitelné věci, které bez sebe víceméně nemůžou existovat. Oba termíny, jak obsah bez formy tak forma bez obsahu jsou problematické. O to víc, že do formy spadá i symbolika a obraznost, ne jen dodržení metra a rytmu. Podobně je to i s tím výtvarnem. Mýlím se, když napíšu, že v 60. letech také lidé v souvislosti se soudobým uměním prohlašovali něco o povrchním formálním experimentu?

Moderna se vyvíjí hlavně povrchním formálním experimentem, obsahově (po stránce duchovní) ale zplaňuje.                                                               Jde mi o obsah, vyjádřený kvalitní básnickou formou, ne jen o nějaké snadné zápisky, většinou si jen hrající na poezii. Proto ta návaznost na klasiku. Vůbec si nemyslím, že klasika je vyčerpaná, naopak ji můžeme dále rozvíjet. Na serveru Peoplelovepeople mám již 249 básní a básniček různého obsahu a stylu, na Psancích z nich 106.

Soulasím s: mnohokrát v historii se umění vracelo zpět a vytvářelo tak nové cesty. To jistě. Že je současné umění vyčerpané bych rozhodně neřekl. Naopak se (také díky internetu) vyvíjí nejpřekotněji za celou existenci, a to skoro ve všech svých směrech. Samozřejmě ne každá cesta je objevná, a je ho tolik, že člověk musí projít množství balastu, než nalezne.

Propojení s modernou nevnímám. Naopak. Podle mého názoru je to dokonale přežitá a (Tvými slovy) vyčerpaná klasika.

Pokud jsi mi posílal avízo, tak něco nefunguje, pokud ne, příště o něj poprosím, protože jinak se nedozvím, žes odpovídal. Díky.

Propojuji historickou klasiku se současnou modernou. Ta je v mým básních i architektuře obsažená také.                                                                Renesance obnovila 1000 let starou antickou tradici v nových idejích. Mnohokrát v historii se umění vracelo zpět a vytvářelo tak nové cesty. Současné umění je podle mne značně vyčerpané.

Pročetl jsem několik Tvých textů, a mám pocit, jakobych se vrátil o mnoho let zpátky. Jakobych četl nějaké překlady Shakespeara, nebo něco z doby K. H. Borovského. Verše jsou to sice vzletné, ale působící často značně archaicky. To se týká i gramatických rýmů, obecné stavby verše a použitého jazyka, který rozhodně není současný (ani současný básnický). Moderní lyrika urazila za posledních 150 let poměrně značný kus cesty. 

Myšlenky, které stojí za úvahu. Dobře zpracované *