Pod barvou barva

Škoda, že ji nenapsala atkij. Uvidíme. 

law, mou první vidinou stran dokresleného nosu byl ten dlouhý, udělaný z jedné až dvou vějířovitě rozevřených dlaní s roztaženými prsty (palec přiložen ke špičce nosu standardně rostlého) - to je zas popis!

Už chybělo jen rošťácky vypláznout jazyk, protože né slovy básníka, ne zašlou cestou-

víš, že by se tak hezky uzavřela práce nekrocených rukou, jak o ní vypráví celičký text.

Úplně jsi mě teď s tou dřevěnou špičaticí zarazila!

Ale vím, že je tam zvědavý- né dlouhý-

že sdílím ono první čtení.

Podobně jako u básně Půltóny čekání mi to přijde příliš zpoetizované, obsah je zde jen prostředek.

Není úplně celá na první čtení - což je fajn. Nej je pro mě druhá strofa. Ale jak nabíhal dětský motiv - nadšení mě opouštělo, jsem málo dítě asi ... na dokreslený špičatý nos mi naskočil jen Pinocchio :) První půlka svělá, tedy pro mě.

V podstatě souhlasím se všemi komenty. Pokud se od nich oprostím - fajn pocitovka. Asi jediná nepodzimní. 

Mezi třemi nejlepšími. T.

Dej ruce na oči.

Skryj se jak děcko.

...

jak vidíš svět

zdařilý pokus o najití podstaty identity, jemné významové podobrázky ...

snažil jsem se dohledat je všechny, avšak přijdou mi jak bezedné

Napůl dětský, napůl básnický pohled - rozhodně stojí za to - číst a popřemýšlet a pobavit se...

Ať je to, čí je to, atkijkovské mi je to:)-