Změna

Změna

Když jsem v roce 1996 jel kamsi na služební cestu firemním autem zapomněl jsem se připoutat. Nevím proč takové hloupé fakty mají rozhodovat o dalším osudu člověka, ale je pravdou, že tak činí. Na dálnici kousek za Brnem jsem usnul za volantem, narazil do stojícího náklaďáku a prolétl předním sklem. Hlavou jsem se zabořil kamsi do zadní části odstaveného nákladního auta. Probral jsem se až po týdnu bezvědomí v nemocnici. Utrpěl jsem otok, zhmoždění mozku a epidurální krvácení.

Od první chvíle, kdy jsem se probral z bezvědomí jsem pocítil tu osudnou změnu ve vnímání reality, která předurčila celý můj další život. Náhle jsem byl ke všemu lhostejný, vše bylo černobílé a jakoby zploštělé. Můj nezájem o okolí byl až drastický. Byly momenty, kdy jsem velmi litoval, že jsem nehodu přežil. Nebyl jsem to totiž už já, ale jakýsi relikt mého dřívějšího myšlení a mých idejí.

Od té doby jsem živořil. Vzpomínal jsem s jistou dávkou nostalgie na dobu, kdy svět byl mnohotvárný a barevný. Nyní byl šedivý a kalný. Tato změna mě nakonec dohnala k psychiatrovi, který se marně snažil napravit pilulemi to, co zůstalo navždy ztraceno ve vraku mého bývalého služebního vozu.

Se změnou se dalo žít. Ale změnilo se toho tolik, že život se pro mě stal drastickým až nesnesitelným.

Taková změna byla přímo neuvěřitelná i pro moje okolí se kterým jsem se zakrátko potom rozešel.

Můj osud se naplnil, ale já si stále nejsem jist jestli definitivně.

Ale přece - v autě se jako spolujezdec již vždycky připoutávám.