Vše jednou pomine

Kdysi dávno asi před sto padesáti lety žil v jedné vesnici nazývané Moravský Brod sedlák. Žil skromně z ruky do úst. Na statku mu pomáhal jeho bratr a jeden nádeník. Ve vesnici byl oblíbený, vždy když mohl šel pomoci druhým, i když jemu samotnému přes děravou střechu kapalo do peřin. Jednou takhle na jaře za ním přišel starosta a řekl: ,,Franto, přišlo psaní ze Lhoty, že tvůj strýc zemřel. Pole tady okolo vesnice jsou tvoje a tady máš tři sta zlatých jako vyplacení z jeho domu,“ oznámil mu. Franta Lojžků potom najal nádeníky, opravil statek a střechu, koupil osivo a krávy. Ale něco se v něm změnilo. Jeho dobrota a laskavost se začala ztrácet. Na své nádeníky řval a bil je. Začal dostávat záchvaty vzteku. Bil svou ženu i témeř dospělého syna. Takhle to šlo asi pět let.

Jednoho dne se Franta probral po propité noci oslav Dožínek a uslyšel ze dvora řev. Vyběhl ven a tam stáli všichni jeho nádeníci. ,,Co děláte? Hybajte do práce!“ obořil se na ně. Když tu promluvil nějaký Pepin, nejstarší nádeník ,,Pracuj si sám, my končíme, nenecháme se sebou zacházet jako s hadrem. Dej nám poslední výplatu a jdeme,“řekl rozčileně. ,, Táhněte, nikoho z vás nepotřebuji a nic nedostanete,“ rozzuřil se sedlák a začal je vyhánět. Od toho rána pracoval na gruntu sám s bratrem, synem a manželkou. Všechny je urážel a nadával jim. Jakmile mu začali docházet peníze, protože nestíhal s živobitím, začal pít. Jednou když byl opilý vtrhl do bratrovi setnice, začal mu rozhazovat věci, dal bratrovi pár facek a začal řvát: ,,Táhni ty svině, je to jen tvá vina!“ a začal ho tahat ke dveřím. ,,Půjdu, ale Marie a Sváťa se mnou,“ řekl a šel vzbudit švagrovou a synovce. Než odešli, stihl je opilý sedlák ještě zfackovat. A tak se ocitl Franta Lojžků sám, bez peněz, ženy, syna a pomocníků. V době, kdy přišla zima tak mu pošly krávy, králíci a utekl pes. Vánoce prožil s flaškou pálenky.

Když po velikonocích začal tát sníh, zase se ukázalo, že má děravou střechu, v chlívu se dokonce propadla. V ten den si vše uvědomil, v noci šel na hrob svých? rodičů a poprosil je o odpuštění. Na druhý den zjistil, že mu došlo jídlo, tušil že je konec. Nehodlal se vzdát, oholil se, učesal, oblékl oblek a šel velmi pomalu ke kostelu. Byla neděle a celá vesnice byla na mši. S tíží otevřel dveře a šel až k oltáři. Všichni i kněz na něj zírali. Všechny je poprosil o odpuštění a omluvil se. Dořekl, svezl se k zemi a s klidem ve tváři zemřel.