Návštěva...

Stojím před srubem a musím se culit na tu krásu, která (nevědět že je 20.10.) je jako dubnová.

Modromodrá obloha. Žlutostné sluneční prstíky na ojíněných listech rozpouští studenou krásu. ,,Vzdušné osazenstvo” mlčí, jen sem tam se ozve smělé ,,píp” a modročerná tělíčka se bleskově přenesou na protější nahatou lípu. Zelené listy trsů trávy jsou vybledlými kamarády zahnívajícího, odstínově různohnědého javorového koberečku. Oba duby -sousedi- se ještě pyšní lístky, které vypadají jako okořeněné hnědým a zeleným pepřem. Slabounce šustí, tančí a skotačí si spolu s bratříčkem Větrem. Jen občas se některý ,,vyčerpaný” lístek neudrží a předvádí mi své ,,letecké umění,,… Nadšena tleskám jako malé dítko rozpustile ručkama a chichotám se jako blázníček…

Smělá pila dole ve vsi ruší místní rozhlas, který je asi ,,v pracovní neschopnosti”, protože chrchlá nesrozumitelná slova i celé věty.

Již nemám stání! Hurá do lesa!

Vlnatá dubová dítka a modřínové jehlice, v hořčicových oblečcích rozpustile poházené bez ladu a skladu, skvěle podtrhují tuto odvážnou míchanou uměleckou fantazii…

Tetelivé břízy, v hájku nedaleko, vyhřívají svá bílá těla v sílícím teplu a ukazují, že i ony jsou hodné pozornosti.

Co zde bylo před nimi a kdo jich sem zasázel?

Jdu k nim. Listy se přejedly z malířovy palety žlutou, hnědou, zelenou a červenou.

Za lesními nevěstami vystrkuji bradu zelenohlavé borové krasavice, tančící jako hadí těla. Chtějí také předvést, jak políbení od mrazivých úst vyzdobilo jejich šaty. Vzduch čirý jako sklo mne k nim doprovází a nevím proč mne napadá: láska zaryla se mi pod kůži, najdu ji i v melounu?

Černý havran mi krouží nad hlavou. Půda v lese je mokrá jako korzáři po dešti, pracanti ve vyhnilých stromech mají bubnové sólo a já se usmívám jako bych se medu nalízala…

Vření myšlenek v mámivém rytmu žádá odpověď: když nemohou milovat mrtví, proč nemilují živí?

Papír a tužka, věční sluhové krásné fantazie, mne mohou začarovat. Co si vybrat z nabídky?

Hladina - kámen - mléčná dráha - pampeliška - plátek růže - pevný štít.

Mám chuť se nechat vystřelit…