Drozd

Drozd

Za dokořán otevřeným oknem, nemilosrdně jako vojenská trubka, probudil mě ráno na konci června zpěv drozda brávníka. Musel sedět hodně blízko, snad na naší a sousedovic bříze před garáží, nebo na jejich střeše. Nechtělo se mi otvírat obě oči; jen jedním jsem zjistil, že už silně svítá. Ručičky na budíku ukazovaly něco před čtvrtou.

Napřed jsem moc rád nebyl, že mě tak drsně probral ze snu, ale postupně jsem se na něho přestával zlobit. Byl to v tu pokročilou roční dobu již vzácný zážitek a mně se začalo zdát, že je dobré – p­­ro duši přímo blahodárné – vychutnat si ho.

Toho brávníka jsem tady letos ještě neslyšel, tak výjimečného pěvce bych si musel pamatovat, vymýšlel si nepřeberné množství nápěvů. Dával jsem pozor a stále čekal, že některou sloku konečně doslova a do půltónu zopakuje, vždyť je to obyčejný hloupý pták, žádný génius. A­­le ne, za celou dobu dvaceti až pětadvaceti minut hlučného jásotu nezkopíroval ani jeden verš, skládal stále zbrusu nové, a nemůžu říct, že k mému zklamání. Šrouboval je do slok dlouhých, co mu dech stačil. Párkrát už to přece vypadalo, že své nápady vyčerpal, ale najednou druhá půlka sloky zazněla jinak, a já jsem mu v duchu musel připsat čárku. A většina slok, ta byla nová už po několika nástupních tónech. Byla to nádhera. Dobrý jsi, chválil jsem ho a všechno mu odpouštěl, dávno se mi nechtělo spát.

Jednu chvíli mi přišlo, že tam někde pod jeho zpěvem tlumeně hraje rádio. Začal jsem ty zvuky poctivě rozebírat a poznal jsem, že kromě mátožného ševelení potoka, který už má hodně málo vody, slyším v dálce dalšího drozda. Potom jsem rozlišil ještě jednoho, v ještě větší dálce. Oba hlasy ke mně doléhaly dost nezřetelně, ale u toho bližšího j­sem – p­odle dvoj-, až trojnásobného opakování každého z jeho melodických výkřiků – poznal, že je to drozd zpěvný. U toho opravdu vzdáleného jsem si jistý nebyl, téměř se mi ztrácel ve vlnách vlastního tepu. Ale i tak oba krásně podbarvovali zvučný hlas mého pěvce před oknem.

Divil jsem se, co to ty ptáky napadlo, že si tak naplno zpívají ještě teď, na konci června.

Asi je pro ně dnešek nějak výjimečný. Třeba na ně zapůsobila ta včerejší krátká bouřka, kterou sice vyvolalo jen místní teplo tady nad horami, ale uprostřed dlouhého sucha přišla jako mana z nebes, naplnila všechny sudy a ještě teď se zdá, že je vlahý vzduch plný par.

Když drozdi jeden po druhém dozpívali, č­ekal jsem, že někdo jiný spustí nový koncert. Ale marně. Tak jsem ještě spravedlivě usnul.