TŘEBAŽE O DOPISOVÁNÍ – NEJEDNÁ SE O KORESPONDENCI

 

Vyjdu-li teď na podzim zde v Českém Těšíně za tmy večer ven, obvykle(!!!) dostanu po hodině astmatický záchvat. ... V 89. ne. A to jsem chlastával a kouřil. ... Kromě toho astmatu mám již zhruba 20 roků vážně narušenou imunitu, též chronickou poruchu štítné žlázy. ... V roce 1967, tedy po pouhých(!!!) 19 rocích komunistické vlády pronesl tehdy Ludvík Vaculík na spisovatelském sjezdu památnou větu, jež zněla: Tento systém nevyřešil jedinou lidskou otázkou. ... Po 30 letech téhleté málem dvakrát delší(!!!) zase krutovlády partajnické byrokracie mohu s nejlepším svědomím tutéž větu zopakovat. ... Stejně jako větu jinou, kterou pronesl jeden můj gymnaziální spolužák, když ho v roce 1949 poslali na smrt: ODSOUDILA NÁS LŮZA, KTERÁ SI SCHVÁLILA ZÁKONY, V JEJICHŽ JMÉNU LOUPÍ, VRAŽDÍ A KRADE. ... Totéž je bilancí posledních zdejších 30 let.

 

Jakož za tutéž dobu nastalé i (po)vědomí divadla jako divadelnosti.

 

 

 

>

 

Divadlo Siřem

Dobrý den, Ludvíku,

 

ráda bych se zeptala ohledně vašeho inzerátu o inscenaci drobných textů F. Kafky. Jelikož je to můj oblíbený autor a ráda bych se podílela na divadelním projektu, nedalo mi to nenapsat. Kdy budete zkoušet? Kolik lidí se bude podílet? Je to pod záštitou nějakého ochotnického divadla?

 

Zdravím a těším se na odpověď.

Olga

 

<

 

Milá paní Olgo,

 

odpovídám,

nikoli však na vaše dotazy, které jsou pro účel příliš české – tedy v tom smyslu, že Kafka by se takhle bezbarvě zřejmě asi netázal.

Jakož i hned ono vaše slovo projekt – mám za to, že u Kafky jej nenajdete.

Nejblíž mu asi bude (bylo by) slovo práce.

Dokonce: zcela beznadějná práce, neboť jsme v současném tuzemském č(!)esku.

 

Nikde se nějak organizovaně zkoušet nebude, kolik spolupracujících si kdo sežene, je na něm.

I s tím Kafkovým textem, který by se měl případně inscenovat, je jistý problém.

Franz Kafka žádný takový nenapsal.

(Třebaže po sobě zanechal i jeden dramatických zlomek.)

 

A pokud by i napsal, nedochoval se – nebo jsem jej ještě nebyl schopen objevit.

Ale učinit kdosi cosi jako rekonstrukci čehosi neexistujícího, dokonce na původní styl, a posléze převést do nějakého žánru dramatického – to už snad stojí, mohlo by stát, samostatně myslícím jedincům za zájem.

 

Nějací jednotlivci z vedení, a podobných postů, českého amatérského divadla o tomto nápadu vědí, nezavrhují, ale též se nevyjadřují souhlasně, zkrátka, i tu typické české němo nekompetentních, jak tu bývává obvyklé.

 

Kdyby se postupně sesbírali vhodní, tak termínem jejich dílčích produkcí by byla noc ze 12. na 13. srpna 2020, tedy o příštích prázdninách, poněvadž zrovna v noci s tímtéž datem, ale v roce 1917., Franz Kafka poprvé chrčel krev.

 

Dělo by se ve vesnici Siřem, což je u Blšan, vlak do 5 kilometrů pěšky vzdálených Měcholup jezdívá víceméně jednou denně, v místě není nic jako obchod nebo hospoda.

Natož jeviště.

 

Ale přímo na návsi stojí statek s číslem popisným 7, do něhož i Franz Kafka občas vešel.

Na zdi toho domu jsou směrem k hodně rozbitému kostelu namalováni na zdi 2 jeleni.

Krapet zvláštní výjev.

Kolem kterého Kafka, když každý den chodíval 8 měsíců na obědy, nejméně jednou prošel.

Zápisek však nezanechal – nebo ten se nedochoval.

 

A zrovna o tomto výjevu, pseudorekonstruovaném Kafkově zápisku o něm, by každý ten divadelní výstup, nebo jiná obdobná kreace, měly být.

Na ně, tedy k účasti samostatně myslících na čemsi takovém zve ten můj inzerát.

 

Zde vám ještě, paní Olgo, poskytuji odkazy na první související vizuální vodítka.

 

http://kafkovi2jeleni.unas.cz

http://2kafkovijeleni.unas.cz

http://kafkovijeleni2.unas.cz

http://2kafkovi2jeleni.unas.cz

 

Poněvadž, když se zajímat čtenářsky Kafkou, mělo by se to činit důsledně.

A taky způsobem, který v tuzemsku není obvykle unylý, neboť ani způsob Kafkova psaní není zas nějak až tak kór tuzemsky obvyklý.

Děkuji za pozornost.

Zdravím vás!

Toman.

 

Zkuste si na gúgl zadat kafkovi 2 jeleni – měly by vám vyjet další pobízející obrázky.

 

<

 

Paní Olgo,

 

abyste však neměla dojem podvodnosti, který by mohl plynout z textu zadání inzerátu, pak tedy:

 

pokud se v něm píše o krátkých textech Franze Kafky, ano, ano ano, jedná se o ně – v denících nebo korespondenci, které se vzdáleně blíží ke zpodobení těch 2 siřemských jelenů.

Existuje třeba text Kafkovy pohlednice Brodovi, v němž se o nich nepíše, ale na líci, s Ottliným přípiskem, se ten dům s nimi nachází.

 

Možná, že se o těch siřemských jelenech zmiňuji někde Kafkovi přátelé – avšak ani taková nepřímost není doposud známa.

A kdosi ji svede vylouskat.

 

Jiné, podobně odtažité věty, by se daly vypreparovat odjinut, ale varuji hned, třeba v Zámku, v němž se podle kafkologů mají objevovat siřemské reálie, nejsou ti jeleni zmiňováni ani nejvzdáleněji.

 

Ale část Kafkova odkazu ještě nebyla vůbec publikována a leží někde v Izraeli nebo SRN, popřípadě v Rakousku, tahle siřemská nabídka je ideálním důvodem i příležitostí v takových institucích vyzvídat.

 

A pozor, tady, obzvláštní pozor zde!!!

Taková sekundární kafkovská korespondence by byla OBZVLÁŠTĚ ideálním materiálem k případné příští dramatické hře!!!

Snad vám zrovna tento příklad alespoň částečně v čemsi dílčím celou míněnou věc osvítil.

 

Toman.

 

Pár návodmých kousků se nachází taky odsud dál:

 

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=499963 .

 

>

 

Re: Paní Olgo,

 

Dobrý večer,

 

popravdě jsem poněkud ztracená ve slovech i v celých představách. Poté, co jsem pročetla téměř vše, mi není jasné, zda se jedná o nápad jednoho člověka, který k sobě nyní hledá podobné nadšence, nebo zda si vystoupení vysnívá galerie a další lidé okolo budování vzpomínky na to, že Franz v Síbeři 9 měsíců byl.

 

Jediné, co (patrně) chápu, je, že se kdos zamiloval do 2 jelenů v obci Siřem, čemuž chce přijít na kloub a na čemž chce pravděpodobně založit koncept malého divadla, ať už to bude sebevíce oslí můstek? Nebo bude celá divadelní hra o tom, jak současníci přemýšlí nad těmito jeleny? Pořád nechápu souvislost jelenů a neexistujících inscenací. Celou dobu mám na zřeteli, že půjde o divadelní podobu krátkých textů.

 

To, jak se Franz Kafka vyjadřoval a jak pojmenovával svět, je jedna věc, a druhá je ta, jak svět vnímáme my, tedy i já. Určitě se nechci v soukromé korespondenci do někoho stylizovat:-) Franz by to také nedělal. Alespoň doufám.

 

Přeji mnoho úspěchů s připravovaným divadlem i s pátráním po stopách Kafky.

O.

 

<

 

Dobré ráno, paní Olgo, zdravím,

 

když na displeji mám zrovna číslice 2:58.

 

Nejdříve mi dovolte, i přes časnost, několik upřesnění obsažených ve vašem textu:

divadlo jako instituce – divadlo jako akt.

Vy setrvale o tom prvém (blížícím se v představách zdejších k onomu až tuzemskému muzikálu, souborovosti, nebo estrádám – já mám na mysli divadlo jako jednání; popřípadě konání.

 

Další věc, kterou jste zavedla, a jež je zcela zbytna, je potom ona galerie v Siřemi.

(Mimochodem: nacházející se v tom domě se 2 jeleny vymalovanými na zdi.)

Jednak ona ves se jmenuje Siřem, je ten název uživatelsky obtížný, a rád se plete s jinými se asociujícími – ale také jsem se svedl naučit.

Tamní galerie s tím, co před vámi rozprostírám, nemá prozatím nic společného, pokud, bude zahrnuta jen pouze jako případný inscenační prostor – ale až nadejde k čemusi takovému čas.

 

Prozatím prvotně zásadní je text.

Tedy úvaha dramaturgická, svým způsobem konceptuální.

Dokonce text, který neexistuje, nebo, dokonce, nemusel vůbec existovat.

Nejsoucí.

Ale na straně druhé: vždyť ono divadlo, jako konání, je vlastně ono dávání jména větrnému nic – jak požadoval tedy jo klasik.

 

Jeleni na zdi.

Vezměte jejich existenci jako příležitost, že jsou čímsi jedinečným, unikátem v široširém okolí jediným, to i možná na teritoriu celé republiky – třebaže doposud, třeba kunsthistoricky, víceméně, nebo dokonce, zcela bezcenným.

Tedy tatáž větrnost – jíž by mohlo být přiřčeno jméno.

Větrnost, která má možná tradici dávnou dobrých nejmíň 4 000 let (ať nepíšu 40 000, jak by se i komusi náleželo), když divadlo samo v našem dnešním smyslu trvá asi 2 500.

 

Není snad otázkou spíše, co se dělá, nežli kdo to dělá?

 

Jak by se ptal v Siřemských aforismech sám Franz Kafka?

 

Divadelnost tedy taková, že kdosi si vezme batoh, do něho text třeba jen v notýsku, konzervu, vodu k pití – nepřipomíná vám tato představa nějaké období nebo způsob z obecných dějin divadla?

Dotrmácí se přes měcholupské nádraží na štaci, po 3 hodinách vlastně bez širokého diváckého ohlasu, neboť by se v tamtu noc předvádělo jen mezi podobně svými, by se s batohem na zádech trmácel zase nazpátek.

 

Kde je v tom pro tuzemce to divadlo, kde?

Není lepší tatáž otázka začínající se však slovy V čem?

 

Fakt jako smysl, nikoli jako jevstvování, jak se zcela běžně na tomto dneska zdejším území používalo ještě před pouhými 4 generacemi.

Čemusi neodcizenými, nezinstitucionalizovanými.

Franz Kafka, a jiní jeho vrstevníci, se skrývá především v jazyku.

Takže zase: text.

A zase ona již dříve mnou zmíněná konceptuálnost.

 

Pokud už shrnu, tak do následné sumy.

Díky vám jsem si připravil jakýsi vysvětlovací koncept, který mohu použít i pro jiné případné zájemce, kteří se třeba na ten inzerát ještě ozvou.

Moc jich nebude.

Takové divadlo, jak je předestírám, nikomu zde k potřebě není, a není je třeba v tomto punktu dělit na profesionální nebo ochotnické, popřípadě kamenné víc nebo míň.

Neboť vůkol je tu už jenom, zbylo, jen pouze předvádění.

Tuhle korespondenci [a vlastně nekorespondenci :)] mezi námi umístím veřejně, našinci totiž nevědí, co je zápisek, deník, a tak podobně – tedy opět text.

V souvislosti teď učiním cosi, co jsem mínil napsat již dotřetice včera, ale už jsem byl těžkopádný dodávat a vysvětlovat.

 

Myslím, že to jmenuje jutuberství.

Kdosi se hned přímo při svém jednání natočí mobilem.

Pokud jedná, a nejenom se předvádí, vzniká divadelní tvar.

Jehož tradice ovšem nepochází z tuzemska, nýbrž odněkud odjinud, tedy z kraje jiného způsobu divadelnosti, kterou zde namnoze zde zveřejňují naprostí domorodí blbečci.

A přesto si lze představit hned tu ihned (a to i zdejší) jutuberku, která by každý den práskla na internet jedno kafkovské video, jak je předepisuji a vysvětluji ve všech 3 tady mailech.

Deníkové záznamy, zápisky, rekonstrukce, jednání.

Žádná Siřem nemusí být, žádné divadlo jako soubor – pouze kdosi by si v noci ze 12. na 13. srpna 2020 zasedl před monitor.

 

Divadlo, divadlo, divadlo.

 

Já sám jsem se k zájmu o internet dostal přes jutuberku (i když se tomu tenkrát ještě tak vůbec neříkalo) jménem Jennifer, odtamtud.

Tady by totéž žádnou dodnes nenapadlo.

Když jsem však na ten internet konečně tenkrát došel, dívka Jennifer už na internetu neexistovala, aspoň jsem ji nenašel.

Zůstal tam po ní však pro mne koncept jednoho způsobu divadla jako divadelnosti – byť pro jiné zdejší naprosto ne.

 

3:50.

 

Toman.

 

Navíc až k nepochopitelnosti nepředstavitelný.

 

 

 

---