tajné blues o neexistujícím věnu

chvilku vzpomínej a léta
třepetavě provlají jak přetržený
zmuchlaný pásek soundtracku věčnosti a kolem rozmáchnutých křídel
kovový svist nůžek
přetne tichou melodii
zdvižený prst pečlivě naučené nenávisti ti neustále
zakrývá výhled na terpentýnem dýchající
obraz duhové spirály dětinských představ
sny více skutečné než vzteklá a k nepříčetnosti vytočená
pěna na Vltavě snažící se
přikrýt svou poskvrněnou nahotu
mizejícími cáry provlhlého rozbřesku
a děsivá scéna umocňuje dojem z toho porodu:
životem udusaný mladík   živoucí stáří
dvaadvaceti let
ruka ruku ve vlažné rozpačitosti skrývá a stažené obočí
důsledky příliš netuší jen horlivě čísla přesívá
smutek zaplavuje chápavé
drtivou solidností normálu   křivka perutě
tajemství tvého lýtka a tvá neskutečnost je
totálním K.O. všem součtům
kulatých černých čísel   fraškou
parodickým zesměšněním
toho všeho v naprosté střízlivosti
naprosté hříšnosti v černé ztracenosti mé nejčernější
budoucnosti   černá je tma černý je konec a černočerný počátek
méně trablů je méně otázek
a větší klika -- sám sis vybral a pochodně
vylétávají s chomáči jisker
nad suchou hranicí a jehličí vítr odvane
oranžovou šmouhou žáru     sotva uskočíš
proč tam lezeš? první okamžik a tvá zhola neozbrojená nevinnost
jedinou mincí k rozměnění