Nikdykde 1.

Bůh Pan seděl v pozici lotosového květu na peřině mraku a jako obvykle se koukal dolů na Zem. Možná jednoduše proto,že neměl nic lepšího na práci. A nebo to bylo tím,že je od přirození šmírák. Koneckonců na tom  vlastně ani tak nesejde. Důležité je to,co nejen viděl. V jeden daný moment se totiž díval skrze plechovou střechu nízkého baráčku,a zároveň poslouchal konverzaci dvou lidí kteří se tam nacházeli. Vysoký hubený muž neurčitého věku s mírně prošedivělíma vlasama a zanedbaného zevnějšku se hrbil u svého pracovního stolu u svého personálního kompjůtru a něco datloval na klávesnici. Veškerou svou pozornost a úsilí věnoval této činnosti. Mladá dívka s plně ženskými tvary která vstoupila do jeho životního prostoru jej pozdravila jako obvykle,ale vzhledem k tomu,že pocházela z Horních Uher tak si muž nebyl zcela jist,že jde o pozdrav. Prostě nerozuměl řeči jejího kmene. Nebo to alespoň tvrdil. Bůh Pan věděl,že prachsprostě kecá! A že si s rozkoší hraje na blbouna nejapného. Nicméně tak nějak pro jistotu rovněž pozdravil. Ovšem dnes ne tak obvykle jako jindy. Řekl totiž AHOJ SLUNÍČKO. Pan věděl,že se mu pod ocelově šedou zamračenou oblohou po sluníčku stýská. Ale také věděl co muž k dívce cítí,a že Ji nenazývá sluníčkem jen tak náhodou a proniczanic. Zdálo se však,že jej dívka ani nevnímá. Přišla si za svými záležitostmi,a také se jim plně věnovala. Muž jen tak koutkem oka sčeknul čím se zabývá,a musel se pousmát. A přitom v duchu promluvil k Panovi. Ty to vidíš,Pane. Od rána stále a stále to samé to samé! Milionpětsettisíctřistadvacetdva lidí chce znát odpověď na jednu jedinou otázku. Ovšem muž tu správnou odpověď nezná. A klidně by ho mohli i mučit. Teda... Moc ne - jen trošku! Muž měl jméno jako každý první,a tak jej dívka po chvilce oslovila. Slávku,pojď mi pomoct! Jelikož Slávek nemohl tvrdit,že patří mezi nedoslýchavé natožpak hluché musel odpovědět. A co chceš,SLUNÍČKO MOJE!? Tak a nejinak se ptal. Slávku_! Řekni mi kde se nalézá to co hledám? Hmmm... Dobrá otázka! :) Naproti tomu Slávek naprosto přesně věděl kde je to co hledá on. Stálo TO přímo naproti něj,cca asi nějakých třicet čísel... Hleděl jakoby jej za to platili... Hleděl na TO obočí na TY oči na TU tvář... SLUNÍČKO MOJE - řeknu Ti pravdu. Dobře poslouchej. A musíš mi věřit! To co hledáš tu není,protože! Protože to schovali Permoníci!!! Ty potvory čekají až se všade zhasne a poslední člověk zmizí do někam,a potom ONI vylezou a schovávají všechny ty věci které pak další den všichni hledají! 

Dívka se dívala na Slávka jako na blázna.

A nebyla daleko od pravdy...