bělokorá

jů, super. Ráda jsem tě zavedla do hlubokého lesa :-)

,,,já se ztrácím rád...

Ahoj Evženie, věnce kolem cest jsou smutná připomínka něčího neštěstí. Taky mě mrazí, když je míjím. 

Ženy, rozinky nikoli! Raději SULTÁNKY. Naducané a chutnější - přece.

Rozinky mám ráda a cpu je kam to jen jde. Mikrospánku se bojím, jezdím jen ve dne a míjím hodně svíček a věnců podle silnice. Nechci mít tam tako jednu.

Ahoj Kočkouši, to by mě zajímalo, jak jinak dílko vložit, abys ho viděl. 

Já mám rozinky ráda, přímo je miluju. Třeba ve štrůdlu a žemlovce mňam. To jenom ta postava v mojí básní byla rozinkově upejpavá. Smajlík s plnýma škraněma rozinek

Tak díky tvému komentáři jsem se dozvěděl alespoň stěžejní ideu tvého nejnovějšího dílka. Břízu jsi totiž vysadila na Písmák pro mne neviditelným způsobem. To strom s nepříliš temnou kůrou si mohu na zahradě rodného domu aspoň ošahat.

V dětství jsem rozinkám podobně jako paní Benetková také uštědřoval dloubance, v dospělejším věku tak již nečiním. Žádným velkým milovníkem však stále nejsem. (co se týče sušených plodů révy vinné)

Ahoj Leraku, doufám, že pod tou šlupičkou najdeš fajne jadérko :-)

Ahoj Benetko. Připouštím, některé obrazy můžou být nezvyklé. Myslím, že můžu prozradit  základní myšlenku dílka, a tou je fakt, že stromy jsou krásné, a bříza zejména, ale u cesty nosí smrt. 

Pěkně Bělokoříš. Oloupám si trošičku poetickou šlupičku*