CHER AMI

Jak hanebný tvor jsi, člověče, ničíš vlastní druh válkami. Nevinná, zraněna od krve, se zprávou letí holubice Cher Ami
Jen záblesk světel, hluk a tma, po peří krev se mi valí, díky těm podivnejm zvířatům, co jedni po druhejch pálí .
Plním svůj úkol, nesoudím, kdo z nich je vlastně v právu, přesto mi tihle magoři málem ufikli hlavu.
Ještě to nemůžu zabalit, musím donést tu zprávu. Co na to říká ten jejich Bůh, v pohodě hulí si trávu?
Syna a dceru mi zabili přímo před očima.
Na jedno očičko nevidím, krvácím a je mi zima.
Proč to ti blbci dělají, proč jedni druhejch se bojí? Pak na pomník si tesaji:  byl hrdina, padnul v boji. 
Já byla taky hrdinkou, přitom jsem poslem míru, snazila jsem se naivně šířit naději a víru. 
Ted ve Washingtonu čumíte na mý vycpaný tělo, jež za ty vaše kraviny se obětovat mělo. 
Jednou zničíte se sami těmi vašimi válkami.
To máte za mne a mé blízké, na hrob vám sere Cher Ami.