pstruzi

Agáto, Philogyny, mně vůbec nenapadlo, že je to o nemocnici, asi proto, že se já se v nemocnici vůbec nevyskytuji. Spíš čtu fantasy nebo historickou literaturu a tak ta báseň ve mně vyvolávala představu jiných chodeb.  Pokud je to tedy o nemocnici, pak už se mi za tím něco rýsuje.

pro elina m.

Tahle báseň je průzračná jako pitná voda, nechápu, čemu nejde nerozumět. 

Vidím v nočním světle ležet lidi na postelích, už ví... a holčička v podvědomí taky...je to tak bolestné, že na to nejde ani nic napsat.

elino, a co nemocniční chodba?  tyhle básně nemůžou být otevřené, aspoň já to tak cítím... děkuju

Přiznám se, že téhle básni moc nerozumím a vlastně ani nevím, jestli se jí dá rozumět. Jen jsem si představila netopýry popadané na zem ze stropu, protože co jiného by mohlo vzlétat ze studených dlaždic starého domu nebo kláštera nebo zámku ?  Holubi ?  Tomu by odpovídalo to divoké bublání.  Je v tom ale cosi hrozně smutného a jaksi dojemného.

můj šálek*

/T

norsko jedno, že tuším :)))

kočko, že děkuji a tobě taky... hodně zdraví a takdále 

všem moc za čtení a že se vám mé psaní pořád líbí... díky 

Kudy?.. víš, co jsem četl?

Jani, přeji ti, ať máš v brzy vystartujícím roce co nejméně důvodů k nespokojenému bublání. (sto smajlíků)

Když jdu večer lesem se psy a zapadá slunko, obloha mění barvu a sníh taky. Chvilku je růžový, pak modrý, nakonec zbělá do zvláštní stříbrné, zvláštní. Kdysi jsem tak zachytila Frýdu...

Taky teď mívám promrzlé kotníky z lesa, jenom ty, nejdou zahřát ani pod peřinou. Jeden den chodila doma v zimních botech...   :)

Pro mne je tahle malá výběr, osobní. Je v ní mnohem víc, než by se zdálo, cítím to. 

/*

Atmosferický minimalismus :))) Sté okno mi hned připomnělo Massive Attack.

:* o studených kotnících já ráda