Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKlid
Autor
Musaši
XLV
Nad stohy lejster ve svém kabinetu
se v myšlenkách zas vracím na venkov...
Když brouzdám se po literárním netu
zas vzpomenu si na rodinný krov
a brouzdal bych se raděj ranní rosou
tou mokrou trávou u nás za humny
Rád za úsvitu sekl bych ji kosou...
Je jiná doba ! Jsem už rozumný
a dokážu psát kabinetní básně
bez zádrhelů přešlapů a chyb
Jsem "dokonalý"... K čemu ale vlastně
když po máchovsku bylo by mi líp
spíš v širáku a ve vysokých botách
než v roli toho kdo to někam dotáh ?
XLVI
Jsem venkovan leč jiným venkovanům
nic vskutku není do mých sonetů...
Mám proto plakat ? Napustím si vanu
a v koupelně si stáhnu roletu
a zapálím si v šeru vonnou svíčku
a s pěnou slov si dlouze budu hrát
Jsem básník - hned mám slzy na krajíčku
má Poézie však jest kolovrat
na kterém předu velmi jemnou přízi
Jsem Lachesis - jak pavouk soukám nit
změť zkušeností proher svých a krizí
smím proměnit vždy v dokonalý klid
pod křídly orla který ticho brázdí
Má svíčka uspí tanec stínů na zdi
26 názorů
Díky, mirku,
publikování vázaných veršů teď na nějakou dobu přeruším a zkusím to zase s volnými.
Phil,
klasika vždy potěší, když ho čtou i autorky moderní poezie. Díky.
Já to teď na nějakou dobu taky zkusím "navolno", ať mám co mazat.
DN, "hedvábné sonety" ? To mi ještě nikdo nenapsal. Líbí se mi to. Díky.
Velmi povedené. Napsané s lehkostí a citem. Oči po něm kloužou jako po hedvábí. :)
K těmto dvěma sonetkům mě inspirovala báseň Klid od Patricka Kavanagha, irského autora, na nehož mě upozornil Oran. Líbila se mi natolik, že jsem si ji opsal do sešitu. Možná by se mohla líbit i jiným milovníkům poezie dvacátého století.
Klid
A někdy je mi líto, tráva když
v tichých dolících zarůstá kameny
a srha naklání se u cest zježděných,
že nejsem venkovanů slovy,
jež u mysu stojí mluvíce
o tom, co mladá kukuřice, brambory a vodnice,
obětované vítězství na březích jejich světa.
Tady klid stále v letu loví,
má pestré hřebínky, korálky z rohu a je zjizvený.
Na mysu řechtá živého plotu pruh
a zajíc shlíží na brázdu listím zapadanou
a v hrůbku pod plevelem leží převrácený pluh
a někdy brázdy domů nese na ramenou.
Z té krajiny dětství šplhá jenom blázen
utkat se s tyrany Láskou a Životem a Časem.
Goro,
já už si ale teď budu muset od vázaných veršů odpočinout. 53 sonetů jsem v jednom zátahu nenapsal ani nepamatuju, takže si třeba trochu oddechnu u volných veršů.
fialko,
ty jsi na mě vždycky moc hodná. Já jsem ale moc rád, že mám fanoušky jako jsi ty.
Nami, dík. Jsem rád, že se líbí. Snažil jsem se, aby to byla taková pohodářská poezie, pohodářská klasika. Někteří mi píšete, že se mi to povedlo a já jsem rád, když taky někdy můžu vyjímečně někomu zlepšit náladu.
Diano,
vím, že ty jsi fanoušek vázaných veršů. Je nás málo takových, a mně stojí za to věnovat se menšinovému žánru - sonetům právě kvůli lidem jako jsi ty.
Štírko,
mám radost z toho, že ty básničky na tebe takto působí. Ano, snažil jsem se, aby tak působily a doufám, že ani ty poslední čtyři sonety z tohoto cyklu, které ještě zbývají, nebude nikdo vnímat jako tragedii.
Tak tohle mne dostalo! Nádherné, hluboké, krásně znějící, díky za to potěšení a radost. *******
Dnes na mě Tvá poezie působí jako balzám na rány... je prostá, promlouvá jasnou řečí a pro mě je teď něčím, co mi v životě schází... pocitem obyčejnosti - prosté, nádherné, dokonalé a zároveň je smířením s během světa... Díky !
Vážím si toho, co mi píšeš a nejsem zase tak zaťatý, abych se po neúspěchu tohohle celku(Znělky pro nikoho) zařekl, že už sonety dál psát nebudu. To ne. Nějakou dobu počkám a pak z experimentu s vložením sbírky vyvodím nějaké závěry. Pokud bylo úspěšné aspoň něco, znamená to, že bych měl pochopit proč to či ono bylo úspěšné a jaká cesta se tedy přede mnou bezděčně rýsuje.
Stále treba opakovať, písať voľné verše by bolo pohodlnejšie, človek nie je až tak viazaný pravidlami, kvôli ktorým by "odbočil". Preto obdivujem tvoje sonety, majú myšlienku, plynú prirodzene, nemám pri nich pocit, že niektoré slová sú tam iba kvôli stope alebo rýmu. Tieto verše splňujú moje predstavy o dobrej poézii.