koláž tmy

Já už to tu někde psala. Zabili mi kdysi psa. Divočáci. Snila jsem o tom, jak střelím jednou ránou aspoň dva... Jsou tu všichni. Ale čím déle jsem s nimi v kontaktu, pozoruju jejich návyky, vidím, jak se chovají a všechno to okolo...začala jsem je mít ráda.  Vždycky, jak je slyším přicházet, tak mi nepřestaviteně mlátí srdce. U srn a vysoké nic, jsou u mne v bezpečí. V pátek mi dával hajný přednášku, že jsou přemnožené, kolik stojí nátěry proti okusu a tak...že zastřelil jednu tak starou, že už skoro neměla zuby...a já si uvědomila, že se mi nechce střílet ani ty divočáky. Začnu teď s fotodokumentací, čekám na dalekohled s nočním viděním a foťákem.  Mám svou hlavu. Asi tak.

Nenapadlo mě, že taky střílíš.

pro trojort

všechno má svůj čas... :) 

pro R.L. 

děkuji  :) 

pro Musaši

...mám starou winchestrovku, někdy neuhlídám zpětný náraz, ale neměnila bych, puška je svým způsobem milenka...  :) děkuji

pro Alegna

děkuji

pro lawender

...někdy je dobré,  podívat se na sebe z odstupu...

...jak vymanit se z mámení...

U nás v rodině máme pár Puškynů s dorou flintou a slovili toho už dost, ale já jsem spíš na tvé straně. Tip. 

Když si to přečtu nahlas prasepraseprasepraseprase pra se sen ... je to spíš zoufalství, ale kdyby ses ptala proč, neodpovím :)

***

přijde mi to jako čistej strach, potkat se sama se sebou - vystřelíš? :) Super poezie ta tvoje ... večer si ji přeřikám do tmy