Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sevčera
Autor
Marcela.K.
možná už tě jen nechci potkávat
čekat
doufat
bát se
vymýšlet si...
to děvčátko
které jsi brával za ruku
jsem viděla včera v horách
hrálo si v závěji
s tátou a dvěma psy
stála jsem v roubence u okna
zamávalo mi
usmálo se
zakašlalo
a zmizelo
stromy z mléčného skla
se třpytily v dálce ...
na obzoru se dotýkaly nebe
tam kde jsi kdysi
dokázal namalovat zlaté srdíčko
do sněhu
9 názorů
Morticia Adams
30. 01. 2021Současné zimy bez sněhu jsou o ničem. I když jsem milovník jara, léta i podzimu a v zimě je mi prostě..zima, bez sněhu a mrazu je to jen otrava.
Marcela.K.
30. 01. 2021Vloni byl sníh vzácností i u nás v podhůří Krkonoš.... tak jsme se na něj jeli podívat do Jeseníků. Sníh už moc nemusím, ale byly doby, kdy jsem ho milovala :-)
Morticia Adams
30. 01. 2021Sníh v Jeseníkách tak vypadal. Z okna chalupy se vše zdálo být tak křehké....člověk si víc považuje i zasněžené krajiny až ve chvílích, kdy je o ni nouze i v podkrkonoší ;-)
Díky za zastavení a čtení.
stromy z mléčného skla se na obzoru dotýkaly nebe (toto mě oslovuje nejvíc... ta křehká představa )
blacksabbath
23. 01. 2020*/**