Maluj

pro mě docela pěkné, první sloka nejlepší...taky straním oblázkům :-), jsou ohlazené dlouhou cestou *

Díky za reakce...

Některé pocity se dají vyjádřit jen obrazem, míchání barev pak může být, vlastně je, subjektivní...možná, že to souvisí s tím, jak moc jsou otevřené dveře...a na jaké frekvenci...

Myslím si, že míra poetičnosti se mění v závislosti na "stavu duše"...když si třeba vybavím, co jsem si napsal před x měsíci, je tu rozdíl

Např.

Sypu si na hromádku

majetek i ten státní

Pro radost anebo k svátku

a seru na ostatní

Má to velmi zvlastni melodii, pro me částečně odsazující a částečně přitažlivou, protože musím hledat, jak to číst. (Souvisí s délkou veršů a prizvuky slov....ze to není kompaktní pres cely text a zatoven to neni uplne volne)

Med je mimo moje pocity (krome chuti nedosadim žádný pozitivní pocit a když zacinas hmatovym drazdenim, nutí me zmínka o medu cítit se ulepene)

Stranit oblazkum taky nechci. V jinak mírném civilním přednesu je to formálně (pro můj okamžitý vjem) celkem patvar. (Potvora nepadnouci) (ačkoli dovedla bych být v tomto shovívavě, kdyby byl text silnejsi)

Poslední strofu nechapu.  

chveni me bavi. (Ne do úsměvu/výsměchu,  ale do lebedy po těle.  To Ti zeru s navijakem ;) )

Souhlasím s Musaši.

Mně ta báseň připadá tak nějak až příliš  poetická. Na druhé straně je napsaná kultivovaně.  Slohově máš cit pro míru, co se ale týče "poetičnosti", tak té bych ubral.   Tip ale dám a vítám tě tady.