Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOtáčej se tiše
Autor
Štírka
otáčej se tiše
ať neprobudíš realitu
číhá za krkem
zobákem vrány
pomalu chystá krákrá království
černých křídel a krákrá krásných slov
která se snáší mezi bílými vločkami
sněhu co už neví kdy jsou vánoce
a děti už dávno schovaly sáňky
kloužeme v bílomokré záplavě
z kopce až na rozcestí
auta nás míjejí jako štafeta
profrčí romantiku okamžiku
který je určitě vzácný
v jiné dimenzi prožívání
vezmi batoh a alou zpět
do kopce ke kostelu
kde mraky tančí svoje tango
nenajdeme rozjásané chvíle
nebudeme se vracet
nebudeme litovat
cesta je stále táž
my asi neumíme být jiní
a nůž o nějž se znovu říznu
už teď bolí
přesto
ten záchvěv tolik známé vůně
zasahuje hlouběji
/8-2-2020/
16 názorů
Zeanddrich E.
07. 09. 2021.. .
Děkuji - hledat zpřízněné duše, lidi na stejné vlně, rezonanci... to vždy dává smysl :-)
Štírko, moc se mi to líbí, sedlo mi to, myslím že to máme podobně. Zdravím, mějte se fajn i v této obtížné době, ať se Vám vše daří.
Inko, děkuji a též zdravím :-))). Mám radost, že dnes v Praze konečně prší. Déšť mám také ráda a vzpomínám na výlety za deště, které měly své kouzlo.
Janičko, mam velikou radost, že ses zastavila... a že ta chvilka stala snad za to :-) Zdravim ze zelenych Jeseniku do (snad) Prahy koupajici se v desti... Dest je krasny ...!
čierna vrána predpovedá,že už ani vločka nepadne, tak sedíme doma a smažíme fanky deti chcu odražadla a predáme sanky
Já děkuji - za projevený zájem. Toho si vždy vážím. Je to něco jako dar ( s výjimkou u těch, kteří se snaží bavit na cizí účet... ale i to je osobní postoj... a pro nás ostatní - poznání). A to, co jsi vytvořil jsem si přečetla ráda...
Čarodějná Mandragora... no veď hej...
Preči by som sa mala naštvať, keď takto uvažuješ. Je to vo štýle : “kto si hraje nezlobí”...(a teraz sa - důfam- nenaštveš Ty...?).
Prostě jsi vzal původní materiál a postavil svou katedrálu... Mohla by to být i soutěž a i mě by bavila.... Jinak jsem kdysi zkusila- na přání mé kamarádky-vylepšit její básničku. Nebylo to těžké... Dělala jsem to ráda. A pak jsem viděla, že to už není ta její výpověď, ač se to i četlo mnohem líp...Od té doby vím, že toto může být jen zajímavá hra... :-) Ale je fakt, že v tom Tvém se prolíná to mé dovedně...
Možná někdy dáme soutěž na předělávku z téhož materiálu, ve smyslu : smíš vše, jen ne použít svá slova. Pak nepůjde o nic jiného, než o to, aby pak přečtení cokoli dalo... Jako téma je to použitelné...!
V každém případě díky, že ses zastavil a budu se těšit příště...
Dílko možná ne, ale životní peripetie někdy jó... díky, že ses zastavil ...!
Rozhodně nelituji, že jsem otevřel a četl. Tvoje dílko není žádná krákrá krávovina. ;-)
(snažím se svoje komentáře formulovat pokud možno humorným způsobem; já asi neumím být jiný)
Danny, Eli : moc vam obema dekuji za odvahu napsat par slov... Vim, co je to odvaha a ze k ni clovek musi dojit... Jinak toto jsou verse odrazejici realne pocity...a chodit s kuzi na trh casto pekne drhne...
Tip hlavně za první sloku. Mraky tančící tango mi připadají až moc literární. Celková atmosféra básně se mi ale líbí.