Zápisky zrání / Myškinův problém - předznamenání

Z Á P I S K Y  Z R Á N Í  / 

        M Y Š K I N Ů V  P R O B L É M

Co předchází, je více příčinou než to, co následuje.
Aristoteles

+

Klec vyšla hledat ptáka.
Franz Kafka

=

Život je otázkou zasvěcení.

ČÁST PRVNÍ

Zasvěcení se nekonalo. Vyšel jsem ze dveří, jako by mě právě vyhodili z nějakého kutlochu, a celý mátožný se posadil ke studentům, kteří vyzvídali, co se za nimi odehrálo. Po dlouhé diskusi mi dali dvojku. — Máte to mezi jedničkou a dvojkou, tak to prosím berte jako lepší dvojku, oznámil mi blahosklonně předseda komise, pak mi podali ruku zbylí dva přísedící — jindy sarkastický doktor se přitom zbaběle díval do země. Odseděl jsem si před nimi svoje a tím to hasne: deset let akademické kariéry, která by se dala shrnout pod dojem neurčitosti. Zřejmě jsem nakonec čekal víc než jen bichlovací drezuru, kdy stejně nezáleží na tom, co máte z teorie načteno, protože je vhodné se středoškolsky držet tématu. 

Probíráme to ještě u oběda se dvěma spolužačkami, které jsou z nižšího ročníku, takže se moc neznáme. Bruneta ke mně upíná svou pozornost, protože ve mně shodou okolností našla spojence. Protřelého mazáka, který si může dovolit brát některé věci s nadhledem a v příhodnou chvíli vykázat všechny do patřičných mezí. (Jenže to se plete, protože mi na vědění záleží.) Na rozdíl od druhé spolužačky, která si to nemyslí: pohledná blondýna, která jako by vypadla z obálky dívčího časopisu, se flegmaticky opírá rukou o stůl a jazykem si honí piercing na rtu, levituje bůhví kde. Příjemně si povídáme ještě půl hodiny, aspoň do doby, než s prominutím udělám něco, čím obě spolehlivě odradím: Napiju se, bublinky mi prošumí před očima. Ruku si dávám před pusu, jak popadám dech, ale už je pozdě. Spolužačky náhle pátrají pohledem po zemi, jako bych způsobil největší faux pas, a to jsem se přitom jenom zakuckal. Chci vstát, abych to nějak vyřešil, ale situace se naneštěstí podivně, až fantasticky vystupňuje. Zrudnu, jak se mi krev narhne do hlavy. Udělá se mi psychicky nevolno, spustí se ve mně vnitřní zmatek, jako by mi to všechno najednou došlo...