Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSilueta
Autor
DN
Řekni, miloval bys pouhou siluetu?
Ztratil jsem vnitřek.
Zbyl jen obrys.
Všechno se tak nějak dostalo do automatického chodu.
Vlastně tu nejsem.
Vlastně nevnímám, ani necítím.
Žádný tvůj dotek mi nepřináší radost.
Ztrácím tě, protože vedle sebe musíš mít celého člověka.
Ztráta mě nebolí.
Je to dobře nebo špatně?
Jsem za to rád, ale vím, že to tak nemá být.
Jsem ještě příliš mladý, abych byl vyčpělý?
Ne, nic jsem nevzdal, akorát jedna moje část zmizela.
Je mrtvá?
Je utlumená?
Nevím.
Jediné co vím je, že po letech ten hlas v pozadí zmlkl.
Už nekřičí.
Poddal se tlaku okolí.
Jsem další prázdné tělo, kráčející po chodníku.
Dělám svou práci.
Odvádím svou daň.
Splácím dluh.
Asi.
Myslím, že má duše zkrátka odešla.
Pořád na mě dohlíží, akorát už není mou součástí.
9 názorů
Evženie Brambůrková
29. 02. 2020Pokud to víš, tak duše je v pořádku, jen by si měla občas poskočit.
Všichni musíme hledat svoji cestu. Cestu, která nás přivede k našemu štěstí. Život je jedno velké hledání té správné cesty.
hej vy nado mnou! ... pripadám si rovnako ... a cítim v tom aj slobodu života ... vlastne mi to určuje hranice, aby som mala šancu spoznávať odkiaľ pokiaľ ... a niekedy je pokiaľ strášne ďaleko
Mám podobné pocity/myšlenky... Ovšem s tim rozdílem že už nejsem mladý. Také jsem prázdné tělo kráčející po chodníku - i moje duše odešla... Vrátí se někdy?