hladká jak peří

S níže uvedenými komentáři nemám vůbec problém. Řekla bych, že jste se Safiánem a celkově nekomunikovali přes míru slušnosti, ale názorově k podstatě věci. Je zajímavé číst v myšlenkách druhých, obzvlášť v těch evokovaných mým textem. Takže v poho.

Vesuvanko, děkuji mnohokrát, potěšila jsi.

KK, trefil jsi tu atmosféru naprosto přesně. Hitchcockovská, černobílá scéna přecházející do slunečného dne. To byly mé výrazové ambice, cíl:)

Mandragoro, já tě, v naději, že bys mohl poezii skutečně něčím přispět,  pochválím, a ty se stavíš na zadní, přímo cítím, jak se ti rozčilením chvěje hlas. jak bys mě rád praštil. Takové intoleranci nerozumím. Ale tady není místo na podobnou diskuzi. Pošlu ti raději zprávu.

Já neumím napsat moc důstojnou kritiku, to přenechám jiným. Pro mě je tohle fakt poezie. Na Písmáku jsem většinou byla jen sporadicky, ale už delší dobu vím, že narozdíl od mnoha jiných serverů se tu dají najít velmi zajímavá a dobrá díla, toto je jedno z nich. "

obrazný vřískot smázne gesto

proto už neřeknu co se mi zdálo

že zase o něm jak třásly se ruce

a hlas jen tenký pro děti zbyl

- tohle z ní nějak nejvíc lahodí mým náladám

Také mě dostal

poťouchlý datel na konci mlhy

ťuká mi na šíji slunečný den

to už jsme v jiné nadmořské výšce

táhne se krajina

hladká jak peří

TIP

Mandragoro, tvůj příspěvek není kritika. To si člověk uvědomí, až když čte tvoje argumenty pod různými básněmi. Je to zárodek básnického programu. Ty neposuzuješ básně takové, jaké jsou, ale jaké by měly být podle tvých postulátů. To je velmi zajímavé a už dlouho to tu nebylo. Možná by stálo zato, dotáhnout to jako program a s autory, kteří s tebou sdílí klub (nebo s kýmkoliv jiným), jej převést do praxe.

S názorem, že každá kritika je čistá spekulace, fantazie, nesouhlasím. Kritika může být velmi přesná a může usnadnit čtenářům i autorovi orientaci. Místo složitých argumentů uvedu příklad. Už je to víc než 10 let, jsem tu nabídl vojenský pochod (původně součást velmi rozsáhlé poemy). A zdejší tehdy obávaný kritik mi napsal:  Škoda že to není niterná lyrika. Jak takové poznámce rozumět? Je to dobré, napiš podobně dobrou niternou lyriku  nebo Nestojí to zanic, protože to není niterná lyrika? Podobně dopadla ukolébavka. Prý jak něco takového posoudit?  Nikdy mě nenapadlo, že by se to mělo posuzovat jinak, než jako vojemský pochod nebo ukolébavka. A, samozřejmě, podle jejich stylu. Je/není to dobráý pochod, dobrá ukolébavka a proč. Snad jsem se vyjádřil srozumitelně. Bohužel na takovou diskuzi tu není vhodné místo.

Doufám, že mou poznámku nebereš úkorně.

Páči sa mi v tom texte takmer všetko, ale s druhým riadkom (ak má súvis s káněmi) som sa nevedel stotožniť. Ale asi iba môj problém, podobný mám s Hitchcockom.

Atkij, tady směrovka nepomůže, ať bude báseň o čemkoli, výraz jako z hororu bude vždy instantní. Tedy, přinejmenším v lyrice, cizorodý. Dovedu si ho představit v próze, možná i v epice, v podobné funkci jakou plní rčení byl tam bordel jako v tanku.

Děkuju, děkuju. Co ještě dodat. Jen snad, že je text napsany, jak jsem nejlépe uměla a potřebovala. A rozhodně jsem ho do finální podoby pilovala do (pro mě) vyhovujícího stavu. Obyčejně neobyčejná cesta do hor. Vedu dost obyč zážitky, které projikují obyč texty:) Přesto z nich těžím co to dá. 

Dřív mě hodně bavily blbinky , kde jsem si vyloženě vymýšlela. Ve sbírce ne/vážně.  A taky mě mnozí měli zapsanou spíš jako autorku vážnějších textů. A nebyli ochotni jim přijít na chuť. Přesto se na čtení osvědčily. Jsou srozumitelné. A já se teď snažím jít touto cestou. Najít k tomu ty správné prostředky je věc druhá;) 

Všem děkuju za postřehy ze čtení. Beru si z nich do zásoby pro další psani. 

Safiáne, chápu. Dávám Ti za pravdu ohledně usazení. Pracovní název zněl Cestou do hor. Jenže mi pak přisel jaksi nezajímavý a změnila. Tím pádem se ztratila čtenářská či posluchačská směrovka. Vyplývá z toho tedy pro mě buď vrátit název, nebo práve v místě, na které si trefnět poukázal, jemně poupravit.  Např. Výjev za předním sklem dokrmi mlha...tím pádem by mohla zmizet závěrečná kapota:) Promyslím to. A jsem ráda, že se Ti líbí. Pracuju na sobě, abych psala i posluchačsky stravitelně;)

...

poťouchlý datel na konci mlhy

ťuká mi na šíji slunečný den

to už jsme v jiné nadmořské výšce ...

tohle se mi moc líbilo:)

 - a pak poslední péřová strofa ...

- nejvíc se mi nelíbil obrazný vřískot a výjev jak z hororu - že si asi dělám obrázek ráda sama ... nevím, prostě ale tak:)

... a hlas jen tenký pro děti zbyl ... - je zvláštní slovosled:) bysem tě to chtěla vidět pocítěně recitovat :)))

Ne, nejsem šklíba, jen tě ráda čtu - ten zbytek mi za to stál, děkuju:)

*** Tolikrát jsem zažila, přes kapotu vnímala - krajinu, hladkou jak peří.

Báseň je pěkná, líbí se mi. Dokonce velmi. Jen ten obrat Výjev jak z hororu je instantní. Místo něj by měl být, a tady se to přímo nabízí, doplněn stručný popis scény. 

Moc se mi líbí ty zvláštní obraty.

„poťouchlý datel na konci mlhy

ťuká mi na šíji slunečný den“

Já si ale neťukám na čelo, co je to dnes za ptákovinu. (tedy já neťukám ani jindy)

A řada zeťů by si tvoje verše možná upravila na:

čím jsme jí blíž

tak vztek v nás roste

;-)

já četla na první dobrou :-)

kapota se mi nelíbí..

široko daleko

táhne se krajina

hladká jak peří

by mi stačilo :-)

poťouchlý datel na konci mlhy/ťuká mi na šíji slunečný den.....*/***

Vrstevnaté, Jitko, moc fajn - změnu nálady přes napětí k úsměvu korunuje zvlášť poetický závěr.