Ty mluvíš, já mlčím

sedíme vedle sebe

na vzdálenost jménem „jsme teď kamarádi“

ty mluvíš, já poslouchám a kočka přede

závidím, jak je jí všechno u prdele

ty mluvíš, já mlčím, nereptám

asi si myslíš, že s tebou souhlasím

ty mluvíš, já mlčím

je to tak lepší, věř mi, aspoň se nezeptám –

chtěl jsi mít někdy ponětí

o tom, kdo já vůbec jsem

kdo jsi pro mě ty

a o změti v mojí hlavě?

nechal bys mě někdy předčítat

kousek básně o dvouhlavý krávě

položil ruku na ruku, těšil se ze zvuku

mýho hlasu, skrytý vášně

pro věci, co ty neuznáváš

bral bys vážně

kdybych mluvila nesouhlasně

o tvých pravdách a láskách?

nebo jsem tvá lidská ozvěna?

mým úkolem je vracet znova,

správný, souhlasný a chtěný slova

cítit, jak se ty moje rozloží

v závaží na mojí páteři -

                          je pozdě

                          já mlčím, ty mluvíš

                          poslouchám promluvy

                          až klapnutí venkovních dveří

                          kočku ze spánku probudí.