Živá voda

Václav rozvážně obcházel svoji zahradu. Ruce složené za zády, kulaté břicho o půl metru napřed. Starý pes ho otráveně následoval. Doufal, že se brzy znovu svalí na bok na zápraží. Pánovi se čumákem nalepil na paty. Václav spokojeně obhlížel úrodu. Tu vytrhl nitku pýru, tu špičkou boty přihrnul pár zrnek hlíny, ale přitom se zájmem naslouchal dění za plotem. Chlapi tam mudrovali nad nějakou zbrusu novou specialitou. Soused Tonda rozkládal rukama a vychvaloval zázrak přírody, nějaký žen šén. Vysvětloval kamarádům z ulice, co znamená slovo macerovat, jak je třeba máčet kořen v kořalce a jak to potom celé pracuje na čerstvém vzduchu.

„Chlapi, to je stará japonská medicína, hotový životabudič, věřte mi. Čistí to organismus, zlepšuje paměť a je to dobré i na potenci. Dejte si, uvidíte, jak se budete cítit silní.“

 Chlapi ochutnávali, pomlaskávali a každý si hned objednával lahvičku, protože Toník byl na přírodní produkty vyhlášený machr. Taková místní baba kořenářka v gatích.

Václavovi to nedalo a večer, než vklouzl k ženě do postele, protáhl se ještě potichu k Tondovi na dvůr. Živý plot ho připravil o dva knoflíky na pyžamu, a to na tom nejvyvýšenějším místě.  Sousedovic pes jen zvedl hlavu, zavrtěl oháňkou a spal dál, protože Václav k nim lezl plotem na kus řeči každou chvíli. Pod kuchyňským oknem stály tři lahve. Václav vzal tu nejmenší, rozhodnutý dát si jen hlt toho zázraku. „Brrrr,“ celý se oklepal a rychle vrátil lahev do tmy. „To raděj budu do smrti pít obyčejnou slivovici, než bych se takovým patokem léčil.“

Václav si moc nepospal. „Organismus to tedy čistí jak se patří.“ Bručel si pod fousy, když se po desáté drápal z postele. Ani jeho Mařenka neměla klidnou noc. V jednu chvíli vztekle rozrazila okno do zahrady a skočila zpátky do postele, až péra zaskřípala. Brblala při tom cosi o praseti.

Toník ráno vstal a jen tak v košili vyšel před chalupu. Zívl, zvedl ruce a protáhl si bolavá záda v prvních ranních paprscích. Možná to byl jeho pozdrav slunci. Byl červenec, vlaštovky létaly jak tryskáče, nikde nikdo. Rozhlédl se po dvoře a rozmýšlel, do čeho se dnes pustí.  

„No, nejdřív vymeju ty lahve, snad už se odmočily. Musím chlapům nachystat tu moji medicínu.“