Nikdykde 12 a 1/2

A Pane - Ty to vidíš!?

A to se tak jedné noci z neděle na pondělí Slávek dožadoval Panovi pozornosti. Jenže Pan chrápal až se hory zelenaly. Nebo tak nějak. 

A Slávek byl oné noci neurvale a surově probuzen. Probuzen Bolestí. Bolest to byla neskutečná a všeobjímající. No - možná houser. Ale možná že i kachna. Každopádně Slávek ležel v lůžku na zádech neschopen byť i jen sebemenšího pohybu aniž by přitom neztrácel vědomí. A to vědomí jej téměř připravovalo o rozum. I proto se obracel na Pana. Zcela zbytečně - pochopitelně... Ve chvilkách kdy byl schopen alespoň letmo myslet si narýsoval plán dalšího postupu. A sice zajít do vedlejší místnosti tedy do kuchyně tam si nalít sklenici vody a zapít jí pilulku oblbováku proti Bolesti. Ale Bolest si řekla: Ty hajzle - tak lehce se mne nezbavíš! A taky že jo. Později se tomu musel Slávek smát - ostatně co jiného mu zbývalo když jsou jen dvě možnosti - plakat nebo se smát?! Jednalo se o nějakých hloupých cca deset metrů. Ale jen než se Slávek dostal z postele dolů trvalo asi deset minut. A pak dalších dvacet než se doplazil k vytčenému cílu. Plus to samé obráceně k tomu. Nooo... Nádherně strávená hodinka - neníliž pravda? 

A Sláveček přitom musel myslet i na svou milou žínku. Často mu při podobných stavech říkávala: Hele - neřikej,že to bolí až tak. Tomu prostě nevěřim. Ale jen do té doby než zažila na vlastní tělo to samé... A pak se stal zázrak! Opravdu se dějí!! Slávečku promiň - moc se ti omlouvám - teď už vím o čem to je!!! A to ještě mezitím měla zápal plic a taky nemohla nic. Horečkou jen hořela a tež neschopná pohybu. A tak ji tenkrát Slávek svlékl z noční košilky a převlékl do oblečení vhodného k návštěvě lékaře. AnděLenka nebyla sama schopná ani jít. A tak ji v náručí donesl do auta a dovezl do nemocnice. Opět v náručí ji vynesl tři patra až do ordinace. Tam podepsala reversz že nehodlá po mnoho dní oblažovat svou přítomnosti ony prostory a tak ji pak zase snášel tři patra dolů. Naložit do auta a domů. Vyložit a do postele uložit. A starat se. Hmmm... Jak je to dávno......?

A teď již po mnoho dnů a nocí je Slávek doma sám samojediný. A tak není nikdo kdo by... Cokoliv.

A tak následovala prostě úžasně strávená dovolená plná Bolesti. Deset dnů s tou Little Bitch... Plus s Depkou - samosebou... This Is Second L.B.

A když se Bůh Pan ráno poté probudil a stočil svůj zrak na Slávka tak utrousil jen prosté: No a co?! Žiješ?!?! Žiješ!!! Tak žij... 

A jelikož se mají Slávek s Panem vzájemně tzv. NA HÁKU tak už spolu vlastně nic neřeší...

A to včetně Dívky. Slávek se den co den snaží jen a jen prostě být,ale je to marné je to marné je to marné. A každýmu tady na tý točně jsem to řikal!!! Možná to ani Pan neví jaké má se Slávkem Vesmír oumysly...?! Každopádně je možná nejeden,ale minimálně on ten fakt,že prostě Dívka tu prostě je. Jen tak - prostě. Nóóó Pane!!! Jak prosté. Poprvé jako posté. Slávek by ji rád ignoroval - a to dokonce i dvakrát! Leč prostě nelze...

A tak dnes Dívka přišla za Velkým Koordinátorem,a že hen to a ono. Jasně. Jak jinak. A jako obvykle... L.O.L. Dnes měla Dívka tenoučkou běloučkou blůzičku a pod ní bylo vidět... Kozičku. Téda... Dvě. Samo ještě schované pod podprdou - toby asi ani jinak nešlo...?! Slávek tak byl X-násobně v jejím zajetí. Hmmm... Dnes jej ale Dívka tak nějak přeqapila poněvadž asi sledovala co sleduje on. Nooo... Vzhledem k tomu,že má svou nebeskou tvář skrytou pod rouškou a to nikoli tmy tak! Kam jinam se koukat než na......? Ňadra?! A povídá mu: Kam se to koukáš - jsem tam snad nějaká špinavá?! Néééééé!!!!!! Mééé!!! Ufff!!! Lásko moje N.E.B.E.S.K.Á. - vraťme se k práci! OK!? OK Slávečku - tady máš zopár vzorečků pásečky - různé barvičky. Která se ti líbí?! A Slávek na to - jedině tato: CARIBBEAN BLUE! A tehdy se Slávek zeptal Dívky jako barvu má Ona ráda. Neb priorita barev o člověku tež cosi vypoví. A světe div se! Tež ma rada modrou! A Slávek přitom seděl a Dívka stála a tak měl její PŘEDNOSTI přímo v úhlu pohledu,a Ona na to: 

A.ZASE.MI.CIVÍŠ.NA.KOZY!