Strašidla navždy

Otázku tu dusí v sobě
duše dětsky zastydlá.
Jakpak žijí v dnešní době
pohádková strašidla?

Bílá paní bělost v tvářích
překryla vrstvou líčidel,
v salónu krásy září,
že by lecjaký plastik záviděl.

Hejkal hrozný postrach lesů
neděsí dítka ani dospělé,
podlehl tvrdé hudby běsům,
hejká v rockové kapele.

Bezhlavý rytíř ztratil hlavu
a za svou milou běhá,
jak Viktorka k svému splavu
zjistil co je něha.

Ohnivý muž je požárníkem,
natruc ohnivého kohouta,
smířen s jednovousým mníkem,
ve fyzice zmatek rozpoutal.

Po angažmá v hororech
vlkodlak se stal hlídačem,
lupiči tímto mají pech
a strach před hrůzným kníračem.

Vodník čichnul k zrzce vodě,
bydlí jak Diogenes v sudu
k všeobecné rybí škodě
podlehl  pivním pudům.

Popíjejí ba i smilní,
porušují pravidla,
jsou bytosti flexibilní
ta moderní strašidla.