Píseň

Nad ránem padaly na nebi hvězdy

jako když tančí ti pod víčky mžitky

a ticho padalo s omítkou ze zdí

předčítal zvon v dálce tajemné svitky.

Hluboké povzdechy i zpěvy naděje

poryvy mlčení i temné žaly

že stíny roztaví a v těla odlije

slunce, jež zatím je pod postelí.

Pak i my stanem se s rychlostí světla

shoříme v pohledech - z papíru draci

jak píseň, která tu před chvílí zněla

a již jen v ozvěnách se ještě vrací.

Němý jsem ve slovech očima slepý

však vím, že rozumíš dotekům mým

a kde tě objímám pod kůží střepy

zabolí zranění času a vin.