Jak jsem potkal Karla Lwangu

   V časech, kdy pomalu končí druhá dekáda života, začíná třetí, rozjíždí se vysokoškolská studia, příp. pracovní procesy a podobné radosti, hledává člověk obvykle místo, kam jej Pán povolává. U mě se na seznam alternativ vhodných k průzkumu dostali i Trapisté. A anšto v těch časech byl jeden z mých kamarádů Trapistou v opatství Sept Fons ve Francii, rozhodl jsem se vyrazit na rekognoskaci terénu tam. To, že ani jeden z nás Trapistou není ( a já ani nikdy nebyl) nechme stranou.

    Novicové daného řádu nosí obvykle čistě bílý hábit. A zrovna v tom čase měli poměrně hodně bratří, i noviců, původem ze Senegalu. Jeden z nich měl řeholní jméno br. Karel Lwanga. 

   Vstává se ve 3:15 ráno. A když si tak po probuzení v tomto čase jdete rozespalí, de facto ještě napůl spící, temnou klášterní chodbou a náhle z jejího opačného konce proti vám vyrazí prázdný bílý hábit, zcepeníte. Fantazie začne pracovat na plné obrátky, neprobuzená mysl začne vymýšlet nejneskutečnější možné teorie daného úkazu. A když ze tmy pod kápí najednou zasvitnou zuby, máte málem bláto v trenkách. Až když se prázdný hábit přiblížil dostatečně nablízko, bylo možno spatřit obrysy tváře Senegalského bratra. A tak jsem potkal Karla Lwangu. 

   Kdoví, zda ještě dnes, po těch cca 15-ti letech, je ještě mnichem a kolik infarktů stihl během noviciátu způsobit...