Nikdykde 25.

Bůh Pan se tůze baví nad tim jak Slávek ne a ne a nedokáže dostat z hlívy DLOUHOU BÍLOU ŽHOUCÍ KOMETU. A to navzdory všemu. Navzdory depce. Navzdory syndromu chronického nevyspání. Navzdory samotě. Navzdory alkoholu. Prostě navzdory všemu.

PROTI VŠEM! Soudruh JIRÁSKO!!!

Vždy když se Slávek navrátí ze zaměstnání zpět do svých čtyř holých zdí hodí batoh do kouta umeje si ruce jde do lednice otevře pívo zapne PC a čumí do blba. Né na blba páč monitor neFunkuje jako zrcadlo. 

A tak si tak přijel vyzvednout zboží pan kolega s kooperující městské firmy. Slávek jej rád uviděl páč naposled pro objednávku přijela jeho kolegyňka. Ptal se po něm a ona mu řekla že kolega je nemocný. Když to pak Slávek před ním zmínil byl přeqapen. Jak víš že... No - vrabci na střeše...? Kamaráde. Infarkt!  Levá srdeční komora. Měsíc mimo. A potom přísná dieta a žádné pívo... Kamaráde... Radši jsem měl umřít. Jenže pak se tak strašně zvláštně na Slávka podíval a řekl: Ba ne. Rouhám se. Jsem rád že žiju. A Slávek pomyslel na to jak se asi musí Pan ušklíbat nad tím že se on rouhá snad každý den. To jak jej nebaví žít a neví kudy kam. To jak si přeje umřít. Jak touží a se souží a... Slávek si nicméně uvědomuje jak moc moc moc se rouhá......

Leč nemůže si pomoci.

Leč...

Není mu pomoci.

Ačkoli to tak tak tak bolí přesto se Slávek snaží přemýšlet. A nikoli o tom kam jet na výlet. A tak se taky tak dopřemýšlel k tomu že...

No... Teď Slávek tak trochu ztratil niť...........................................................................................................

Trochu víc.

Úplně.

ZLATOHNĚDÁ.

ZMIZÍŠ A BUDEŠ ZMIZELEJ. NEBO TĚ ZMIZÍM JÁ.

Slávek dospěl. Konečně. Už dospěl. Dospěl k přesvědčení že je opravdu víc víc víc než nutné zapomenout na Ni. Od samotného prvopočátku to stejně byla jen marnost nad marnost. No... Je to nadlidský úkol ale jednoduše prostě a sprostě musí ZLATOHNĚDOU vyzmizíkovat z hlívy. A první krok SNAD učinil již dnes. Když za ním přišla zrovna dřepěl u svých jepic/krabic  a popisoval. Čau Slávi! Kde jsi?! Aha tady. Co tam děláš a jak se dnes máš?!  Pracuji. A jak se mám? Stojí to za starou Bellu... Oh! A co Tě bolí?!

VŠECHNO!!!

(Bolí mě srdce jen Tě vidím slyším cítím a poté hlíva otrávená vším tím přemýšlí nad tím jak je snad raději lepší nebýt...?)

Ale přitom se Slávek na ZLATOHNĚDOU ani jednou nepodíval - jen na její bílé tenisky... A Ona se snažila. Být vnímavě empatická a starostlivá. Slávi! Jak ti můžu pomoci?! (Hlavně nekřič prosbu do noci!!!) Za chvilku bude oběd. A co bude dneska? Snad treska?! ZLATOHNĚDÁ projevila básnického ducha!!! To jak se snaží Slávka uvést do lepšího stavu mysli. A zároveň se tomu sama směje. Žel - Pane - ty to vidíš!? Křečovitě. A opakovaně. Křečovitě a nuceně.

Má ZLATOHNĚDÁ. Já vím že to taky nemáš v životě snadné a jednoduché. A soucítím s Tebou. Vždyť Tě......

Co vlastně?

Napsat MILUJI je tak snadné.

Mám ti pomoct vstát?! Neměla tušení že je Slávek v oné skrčené pozici zcela dobrovolně a záměrně.

Ale prosím Tebe! 

Přece by ses netahala se skoro metrákovým 

HOVADEM.