Komůrky

Jednou

Je zakázáno hýčkat

křehké květy magnolií

a dívky téhož jména

kdyby pouhý úsměv

ten mlhou obrostlý

aby tě oslovila...

Dobrý den pane

já vás přece znám

Jen do kterého ticha

mám vás zamluvit?

Jsou jizvy nadosmrti

a žízeň jakbysmet

Osamění

Obnažené paže platanů

ohmatávají křivky noci

jako by to měla být žena

V příšeří baru na náměstí

tuhne medový jantar ticha

Kdosi beze jména zakopl

na prahu černobílých kláves

a do klavíru vstoupil hluchý

Závrať

Zavrávorala a celý svět

jí utíkal pod nohama

Zvony se zhouply blízko srdce

Věže na špičkách zkoušely hloubku

jedním prstem

Mírně zaklonila hlavu

tak upíjíme víno z poslední sklenky

zaclonila si oči a zašeptala

Nádhera

takové mraky se jen tak nevidí