Písmák Dětská báseň o podzimu
co je kolem barev listí .
z polí jedou traktoristi
září zlatí vinohrady
podzim ujímá se vlády
Večveverky
když večer sešeří
co mají k večeři
veverky veveří
semínka ze šišek
Opičky domácí
Máme doma chápana
- od včerejška od rána
vyžadujepochopení
směje sea zuby cení
Medvěd žek
Jednou jeden medvěd žek:
“Tomu žikáš požádek .
Tady bota,
louže míčka,
Prasátka
Nestrkej prstíky do nosu prasátek
co bydlí u nás ve zdi
tyhlety rypáčky jsou tady pro drátek
- jak potom vysavač hučí a jezdí
lítacím klaunům - Kostkovaná tečka
Kostkovaná tečka
Psal básně na flétnu -
znělo to po obláčku
pískal si: odlétnu
neděle u Vorumašky
neděle je - co se děje .
mašátka dnes tuze zlobí
lezou mamce Vorumašce
do kredence do nádobí
elektřina
mámí koukej .
světlo bliká .
dráty přišla elektrika
otočíme vypínačem
Modré z nebe
to byla jedna něžnosněnka
kytička křehká – jako peří
rostla si – kvetla
vstonku tenká
koček
u babičky na dvoře
žije tajuplný koček
nesije a neoře
má pár zelenkavých oček
Vorumaška v mašince
Překvapí as našince
Vorumaška v mašince.
Jede,
jede,
Ochechulí chlácholení
Pročpak ti očka v slzách plují.
na tvářích solné chodníčky.
Nebreeeeč -
zavolám Ochechuli
modrému kůňovi
Za víčky potají když večer usínávolavky létají padají do klínatočí se – zatáčí do hebkých peříčeknesmutní – nepláčí neroní slzičekže musí do spánku padat a odcházetotvírat studánkuotvírat jiný světkouzel a zázraků čarovných viděníobrů co do mraků tyčí se kamenníduhy co do kola plameny roztáčívětru a sokola rubínu v bodláčívznášet se do korun zlatého listovíz oblázků stavět dům modrému kůňoviz něhy a jemnosti na křídlech motýlamámy co do spánku polibek posílá.
slůní siesta
Na sluníčku pod palmaminedaleko slůní mámy slonila se slůňatabyla dvě a ušatáslunce jako blázen pálí ti dva slůníkové malí trošku rudnou pod šedí že se spálí nevědívoda šplouchá vánek chladí sloníci moc nevyvádí kukadla se přivírají dřímou funí dělaj hajína hlavách maj řídké chmýří uši, jako netopýři ještě že tu mámu mají v jejím stínu sny se zdají ….
bříško dětem ... 3
kdo si dává do kapsiček
šneky žáby žížaly
ten kdo bere do ručiček
to co pejsci kakali
*~*~*
Zvážnělá vážka vánek vážímihotáním své perletitišinou jsemvždyť nedokáži postihnout krásu, která svlaží mou duši,dřív než odletí. Mysl se něhou svlačce zpilav pavučinkách jsou drahokamynechala je tu muškám víla a bílá je tu vskutku bíláJen já a tichojsme tu samiRánem jde vítr, mrholí. Napiš namaluj cokolivždy příroda je o krok dáljsem básník co se slov svých vzdalsám sebe v trávu odložiluž básně nepsalBáseň Žil.
Bříško dětem ... 2
HÁĎÁTKAJůůůů, koukni se na chodníček kolem tvých nových botiček šmrdolí se dva malí hádci. Odlezou pryč v chvilce se vrací. Dovádí spolu v jarním blátě, když povyskočí - zamatlá tě. je s nimi VÉÉÉLKÁ legrajda :) --------- Teď opatrně odpajdáš za maminkou co usmívá se; háďátka sváže do kličkya na botičkách už jsou zase tvé ušmudlané tkaničky.
Bříško dětem ... 1
ROSAhapala rosa bacila se že byla hróózně tlustá v pase . běžela cestičkou po řapíku hledala nějakou apatyku - až v kvítku se jí zalíbilo že je tam barevno a milo a že to voní . malý sloni s křidýlkama tam chodí pít. --- - však SLUNCE taky z květů sálo a bříško se jí zmenšovalo vypařila se a byl klid :) ------------- nebóóój .
:) :) :)
Jinovatka plete větvím bílé rukaviceze všech nekuřáků leden dělá kuřákyproběhly „antivánoce“a zatmění měsíce … …divně osiřela krmítka pro ptákypod křišťálovou smrtí – cítím- něco se chystásbírá se pomalu – po střípcích – po kapkáchroste a mohutní … a až se pohne z místasen plachty rozepne jak perutí bys mách´světlo se rozvlní jak větrem mladá trávapak lýčím pod borkou se míza bude drátMořenu vynesem – Jaro se ujme právaa…. Lásko – pak ti nepomůže chlad … :).
Báseň k jablku
abys už nikdy nebyla smutná píšu Ti tuhle pohádku jak děda měl svou zahrádku a na ní kvetly slunečnice rostlo tam trochu salátu a mrkev, kedlubny . a mšice a strom podobný párátku s větvemi přímo do světnice jablka zrají ve chládku a na sluníčku o to více až jednou okusíš jak chutná jablko z týhle zahrádky už nikdy nebudeš tak smutná Ty moje malá nešťastnice vrátíš se z dálek nazpátky . .
Nebudit...sním
Nechte mě ještě chvíli spát
zima zas sází do zahrad
bělokvítečky na vločkvoni;
z křišťálu krása nezavoní,
O nedočkavém kořínku
Jaká je asi moje vůně. V koříncích tuším tepla tep. Jsem žlutý blatouch z horské tůně. Nebo jen tráva - domov step.
Slunovrat
Hlína si zkřehle rozhýbává kostia únor stojí za vratykrákání užili jsme do sytostii hladu s bratry zvířatySlunce . – už přestaň dělat fóry. dobře vím, že byl SLUNOVRATodemkni prameny, včelí úly, norynech holčičí vlasy větrem vlátsvět – to je dítě s modrou koulíbrečí a po Lásce má hladdo srdcí vyjdi unesou-lilidé že má je někdo rád ….