Rozepře

Nešťastné kavárník

Kavárník v Opletalově stojí na zápraží a vyhlížejí kavopijce. Jenže nic. A tak pálí papirosy, zakládá ruce v kříž a diví se: kde ti lidi jsou? A chlap, co Opletalovou na kole vozí frgály, mu čte z tváře a uklidňuje ho: "Kde be bele? Je poledne - lidi jijó a pak spijó. Počkéte, oni dondó." A šlápne do skřehotavých pedálů a zas volá: "Frgále, slivkové, makové. Bochte zétra." Kavárník dokuřuje a stále se diví - nerozumí. Je Ital.

Sobota na Letné

Fotí ji v trávě. Nejprve se dá zboku, zapřena do lokte pozuje jako brankář týmu. Pak se dá nazad s rukama vysoko nad hlavou, jako že je partyzánka střelená německými vojáky do srdce. Pak si zeširoka dřepne, jako že čurá anebo mu k rozkoši sedí na tváři; anebo obojí naráz.

Rezervace

Na Hudsonu přistávají boeingy. Ale to je New York. Na Vltavě přistávají jen racci a občas opilí studenti z Dánska. Aleppo obléhají teroristé z Islámského státu. Prahu jen auta pracantů z Říčan, Berouna a tak podobně. Ve studiu CNN už z rána berou k řeči svět: zemětřesení v Indii, převrat v Kongu, nepokoje v LA. Ve studiu ČT2 pan Borůvka vaří guláš z kližky. Tak tu žijeme v naší krásné indiánské rezervaci.

Student v pizzerii

V Křížovnické upekli pizzy veliké jako kola od autobusu. Kdo tohleto sní? diví se mladík v lenonkách, který právě složil zkoušku z klasické německé filosofie a z fakulty si to namířil k mostu. Poradil si s jinačími otázkami, řekne si a vstoupí do jídelny. Peppe Pastroni, provozní z Messiny, se nenechá zviklat: Tó tý snyš, a zazubí se na studenta. Ale student jen převrátí kapsu manšestráků a pokrčí rameny. Peppeho srdce ale odjakživa sytilo slunce a moře, usadí jinocha ke stolu a s jižanskou velkorysostí nechá dokutálet pizzu prostituto jako dar podniku. A student žvýkaje placku se šunkou promýšlel v novém světle ideu absolutního hladu a mravní zákony provozního pizzerie.

Rozepře

Řádka vypitých lahví a zčernalé skvrny na zemi. V noci se tu chlapci potrkali. Nejprve pili a hovořili. Pak se přeli - spor se vedl na hranici dvou filosofií: jedni hájili pozice kontinentální, druzí angloamerické tradice. Jedni říkali: Gadamer! Druzí nato: Searle! A to první zas: Literatura, umění! A druzí: Věda, jazyk! Postmoderna! provokovali první. Hovno! zakřičeli druzí. A už to šlo ráznaráz: mlátili si držky ostošest. Kužel měsíčního světla padal na scénu jak na divadle a jednomu povolilo obočí. Zastavili souboj, přítomná dívka k zraněnému vztáhla pečující dlaně, Z obočí to teče, uklidňoval kdosi ve tmě, Jste kokoti, zaznělo taky do postpranice, a jestli bude blíž Karlák, nebo Střešovice. A jako po všech válkách zbyly ruiny a krev a výdaje, jen žádný spolehlivý závěr.