Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStařec a borovice
Autor
Ozzozorba
Stařec kouřil cigaretku a vzpomínal na svůj dávný sen. Stál přesně na tom samém místě; na balkóně a taky kouřil. Tehdy měl černé vlasy a svalnatou postavu. Před panelák přijela dodávka. Vyskočili brigádníci a zasadili borovici a pak odjeli. Stromeček mu pověděl: „Až vyrostu na úroveň tvého balkónu, tvůj čas vyprší.“
Na druhý den byl stromek zasazen přímo pod jeho okny. Tak jako ve snu. Čas běžel a každé patro, na které borovice dosáhla, mu připomínalo nezvratný osud a za čtyřicet let už sahala téměř na úroveň balkónu.
Smutnýma očima přejel strom. Často jej přemlouval, aby rostl pomaleji. Ať mohutní a posílí svůj kmen, že krása není o výšce, ale spíše o hloubce. Nic naplat i borovice měla svou cestu a žádné prosby nezabíraly. Dědečkovi se nechtělo umírat. Byl přece zdráv a v dobré kondici.
Zavřel balkon, vzal pilu a šel ke stromu. Pohladil kůru a lezl k vrcholu. Vždyť zahradníci dělají totéž. Pomyslel si. Uřežu jen metr špice. A když byl u větve, kterou chtěl uřezat, uklouzl, spadl a zemřel.
Takový hodný to byl stařeček, zašuměla borovice, a jak si se mnou krásně povídal. Škoda, vždyť mohl žít dalších dvanáct let. Vršek, který chtěl uřezat, ohýbám k zemi. Posiluji kmen a kořeny zapouštím hlouběji. Mám tak větší stabilitu a jistou, že mě vichr nezlomí. Dědeček měl pravdu, je to tak opravdu lepší.
9 názorů
Možná že čteš příliš rychle, nebo myslíš na něco jiného :) Vysvětlení:
Často jej přemlouval (dědeček) aby rostla borovice pomaleji. Ať mohutní a posílí svůj kmen, že krása není o výšce, ale spíše o hloubce. Nic naplat i borovice měla svou cestu a žádné prosby nezabíraly.
(Borovice): Posiluji kmen a kořeny zapouštím hlouběji. Mám tak větší stabilitu a jistou, že mě vichr nezlomí. Dědeček měl pravdu, je to tak opravdu lepší.
Průzračný jazyk.
Nestačilo by jenom, kdyby se přestěhoval do vyššího domu a strom skácel, až vyroste? Zrovna to řeším: Ještě v docáh počátků JZD vysadili na našich pozemcích skupinu modřínů. Osm z nich přečkalo všechny dejinné bouře a krádeže až dodneška. Teď je musím nechat porazit.
Ano, Goro. Máš pravdičku. A proto jsem konec udělal jinak.
stará verze:
Zavřel balkon, vzal pilu a šel ke stromu. Pohladil kůru a lezl k vrcholu. Vždyť zahradníci dělají totéž. Pomyslel si. Uřežu jen metr špice. Při výstupu uklouzl, spadl a zemřel.
Takový hodný to byl stařeček, zašuměla borovice, a jak si se mnou krásně povídal. Škoda, vždyť mohl žít ještě celý měsíc.
nová verze:
Zavřel balkon, vzal pilu a šel ke stromu. Pohladil kůru a lezl k vrcholu. Vždyť zahradníci dělají totéž. Pomyslel si. Uřežu jen metr špice. A když byl u větve, kterou chtěl uřezat, uklouzl, spadl a zemřel.
Takový hodný to byl stařeček, zašuměla borovice, a jak si se mnou krásně povídal. Škoda, vždyť mohl žít dalších dvanáct let. Vršek, který chtěl uřezat, ohýbám k zemi. Posiluji kmen a kořeny zapouštím hlouběji. Mám tak větší stabilitu a jistou, že mě vichr nezlomí. Dědeček měl pravdu, je to tak opravdu lepší.
Proč se mi zdá, Ozzo, že ty konce pokaždé ošidíš?? Dobrá zápletka, nej pro mne "ponaučení" že krása není o výšce, ale spíše o hloubce.
Pak to opět bere rychlý konec, všechno to spěchá ke konstatování, že: uklouzl, spadl a zemřel.
naplat i borovice - naplat, i borovice
Kdybys tak nechvátal, dalo by se jistě i promyslet, jak by poslední věta měla asi vyznít... aby v pěkném příběhu neměl navrch cynismus...
Pentlochnap
08. 07. 2020Docela pěkné. Líbí se mi jednoduché věty, bez záludností. Přímočaré vyprávění.
Fajn
Jediná výtka je, že měsíc ... no nic moc. Leckdo (včetně mě) si řekne - tak aspoň to měl rychle za sebou.