Přistání anděla

Nikdy předtím se nic podobného nestalo. Obloha zčernala. Sluneční svit zmizel, odpoledne se proměnilo v noc. Zem se začala chvět. Obyvatelé okolí hradu hrůzou zkameněli, mysleli si, že toto je jejich konec. Během pár sekund se všichni začali hromadně modlit k bohovi a prosit o odpuštění. 

Všude vládlo ticho, příroda jindy živá také umlkla. Během pár chvil se ozvala ohlušující rána, jakoby tisíce blesků udeřilo najednou. Černá obloha se potrhla, mračna se rozestoupila. Skrze rozbitá oblaka svítila oslepující záře. Někteří přes všechnu tu záři zahlédli veliký objekt který se snáší k zemi, nevěděli co to je. Někdo z davu začal křičet: "To je bůh! Toto je bůh!". Kéž by to byla pravda. Bůh to nebyl, sice to byla postava ale neznámého charakteru. Během té doby co sestupovala se všichni stále modlili. Uběhlo asi pět minut, světlo začalo postupně slábnout. Obyvatelé si poprvé mohli prohlédnout co se děje. Osoba vysoká jako nejvyšší hory byla téměř u země. Byla vzdálená několik kilometrů, přitom díky své velikosti vypadala jako by byla hned vedle. Horní část postavy nebyla stále moc vidět. Zničehonic se ochvěla zem. Vesnicí se prohnala tlaková vlna, zničila vše křehké a nepřipoutané, bytost přistála na zemi. Tímto špatné věci neskončili. Krom toho se vesnicí prohnal znenadání orkán, ničil střechy, ohnazoval lidi a zabíjel všechny slabší. Nikdo nevěděl co se stalo, dokud se nepodívali vzhůru. Bytost pouze mávla křídly. Byl to anděl.