VON

Situace, popis.

Staré stradivárky visely na zdi asi v půlmetrové výšce. Šplhal se k nim nepatrný pramínek dýmu, takový ten jediný kousek který se nestihl na cestě z Kypkovy fajfky rozpustit. V tomhle jedinym pramínku byste při troše dobrý vůle a ještě lepčího zraku mohli vypozorovat tisíce malejch vysmívajících se ksichtů, ale naštěstí většina lidí takové věci zapotřebí nemá, pokud má takový ksicht k dispozici v reálu za dotyčnou fajfkou.
Je to tak. Kypka byl obyčejnej týpek kterej se snažil vypadat jako typickej gangster z Chickaga, ale ani né tak z Chickaga, jako spíš z těch Chickagskejch gangsterek, no prostě hroznej slušňák a zmrd v jednom. Doteď nevim, jestli to byl víc herec, nebo zmrd, ale tehdy se tvářil vopravdu hrozně vesele a cynicky v jednom. Jako by věděl jak to celý dopadne. A jako by zrovna tak věděl, že z toho zase vyjde se zdravou kůží.

Všichni tam seděli a nevěděli, jestli to byl vtip, nebo se je snaží zastrašit. Holt v týhle společnosti se to vědět nedá. Každej tady hraje takovou tu svojí hru na vostatní, protože když se to proflákne, tak celá tahle pyramida každýho z nás se úplně zboří, a né jako domeček z karet, ale jako pečlivě budovanej barák z cihel lží co na sobě držej jak přibitý a vytvářej nám iluzi úplně jinýho světa. Zkrátka a prostě to došlo tak daleko, že nerozeznáme realitu od lži a už tak nějak předem počítáme s variantama co by se stalo kdyby.. No a pak takovýhle týpci, kteří tady se mnou seděj, neůžou samozřejmě dělat nic jinýho, než vidět v tom dýmu ňákou provokaci nebo předzvěst nebo něco takovýho jinýho hnusnýho..

Vlastně jsme se do toho zapletli náhodou. Vlastně ani náhoda neni dost náhodný slovo. Celý to bylo takový hrozně rychlý, že jsme to nikdo z nás ani dost dobře nepostřehli. Kdyby nás bylo třeba jen o jednoho víc nebo míň, mohlo se to celý zvrtnout úplně jinak, tisíckrát líp, poněvadš tisíckrát o jeden podíl menší suma by v tomhle ohledu byla furt dobrá a naopak kdybysme ho srovnali hned, tak by sice pár věcí třeba muselo klapnout jinak, ale dělení vo zisk by mohlo taky klapnout jinak.

Celý je to tim že jim nevěřim. Maj tupej výraz ve vočích a víte dopředu že vás budou chtít vobrat ikdyby vás měli praštit. Von ne. Víte že kouřej samý takový smradláky a chlastaj dokavaď choděj, ale von ne. Prostě vzbuzoval důvěru a voni byli nádeníci. Jo. Jenže člověk, teda já, jsem si říkal ,,jasně, gumy, kluci, no jo, já vás vochčiju páč na vás je vidět že deset je cifra\", no a nakonec sem v tom skysnul s nima.

To bylo totiž tak. Přijeli sme tam. Nahoře regé, normální bar jako každej jinej, hulili tam úplně všichni a kdo nehulil tak stejně vypadal jako by právě sežral tak deka hub, hrozně hustý to bylo, světla do červena a cigára vůbec. prostě fakt pajzl jak má bejt. Měl sem jen papírek se jménem, ale nešlo ani přečíst. Naštěstí barman ten podpis znal. Poslali mě dolu po takovejch skrytejch točících schodech. Někde ve sklepě se prostě mám s tim člověkem potkat. Nikdy sem nechodil za cizíma lidma do sklepa. Nikdy by mě nenapadlo že to budu muset udělat. Nikdy mě do toho taky nikdo nenutil. V takovejhle chvílích si říkáte, co všechno může bejt poprvý. A když je to příjemný tak říkáte Kdy zas a když je to nepříjemný, říkáte to samý jen k tomu předhodíte ňějaký to ,,prokriste\" nebo tak něco. De facto je to to samý, záleží na úhlu pohledu.

No a tak teď sedíme proti němu, všichni kdo z jakejchkoli důvodů dostali jen tu přiblblou kartičku se jménem naškrábanym vod kocoura. Je nás trapnejch šest, von je sám a tváří se jak kdyby každym svym pohybem zpracoval kus světovýho moudra a uložil někam do záhybů svýho falešnýho saka. Jenže nás je šest nasranejch a von je jeden chytrej. My si sice taky vo sobě myslíme že sme hrozně chytrý, ale stejně sme všichni šli do tohohl ekšeftu s tim že ten chytrej je von a tak nejde než se to pokusit respektovat i teď. Čekáme co z něj vypadne. A von furt jen sedí, kouká na nás jak na bandu hovad a kouří. A v tom kouři furt ten jeho ksicht.

Celý to měl naplánovaný. Aspoň to řikal. Do detailu. A mám pocit že kdyby fakt nechyběl jeden jedinej týpek kterej moh praštit toho strážnýho - vždycky si maj aspoň dva krejt záda - no kdyby tam prostě byl eště jeden, mohlo to vyjít. A nebo kdyby ten plán udělal někdo jinej kdo ví jak tam choděj stráže a dokázal to načasovat na jindy než na neděli v šest ráno. Hezkej předpoklad, taky mám teorie vo tom že v neděli v šest ráno se nepracuje, ale bohužel nemám zkušenosti se sekuriťáckejma agenturama. Jenže von to vymyslel, tak sme všichni tak ňák podvědomě věděli že von to ví a že to má zmáknutý. Samo že nikdo nevěděl že von ví úplný kulový. Že spolejhá na to samý co my: Nikdy nikdo neni v práci v neděli v šest ráno.

Prostě sme tam vlítli a celý to povypínali, co jenom šlo. Stejně to začalo řvát, houkat a zvonit. Což vo to, roztřískali sme to na padrť, všechno co řvalo a pískalo začlo spíš chraptět a křupat. Jenže voni tam měli ňáký vysílačky nebo ňákou takovou divnou věc a normálně do pěti minut to prostě celý vobklíčili. S tim sme trochu počítali, ikdyž sme si teda mysleli, že budem rychlejší. Né vždycky všechno vyjde, člověk má vždycky v zásobě plán Bé. Jo, měli sme ho, jenže nikdo nevěděl že v těch šest zkurvenejch hodin je zrovna uvnitř obchůzka. Taky kdo to moh tušit. Netvrdim, že by se to nedalo vysledovat, ale asi sme ňák plánovali fůru kravin vokolo a na to hlavní ňák ani nemysleli s tim že je to vošéfovaný.

Příde mi, že ikdyž sme to celý posrali, tak že ten parchant to tak ňák celý ukul. Ukul to na nás, páč z toho má daleko víc než kdyby se musel dělit. V době kdy my sme řešili průsery, von byl už dávno vevnitř a možná nic netušil, a možná navopak věděl úplně všechno a tim pádem taky dobře věděl že se má vyplazit někde úplně jinde a někdy úplně jindy než sme se dohodli. Teď tu sedí a začíná něco vo tom - ale hrozně spisovně a slušně - že sme ho MY podrazili a že to celý neklaplo díky našim chybám. Jenže on je sám a nás je šest. Šest nasranejch.

Je nás šest nasranejch, von je sám. Jenže ty prachy má von a má je úplně jinde. My sme bojovali vo krk. Jenže TY PRACHY MÁ VON A MÁ JE ÚPLNĚ JINDE! Patová situace.

---