z kraje světa

Tvoje slova mě chytla a dlouho nepustila. Díky za to.

K Tvoji poetice mám tak hlubokej vztah... Pro mě jsi geniální básnířka, proboha už ve dvaceti! Co z Tebe jednou bude! <3 

Postrachem někde nějaké Tvoje úvahy. 

Když nečtu...ztrácím odvahu. 

Tip za I. Jsem ráda, že romantikové jako Mácha nebo Lermontov, kteří tak rádi psávalii o mracích, mají i dnes své pokračovatele.

Dává mi to smysl poté, co jsem cca do 2/3 díla chtěl napsat, že mi to nedává smysl. Že si to protiřečí. Když jsem pak dospěl ke 3. sloce od konce, potěšila mě a opravila názor. Dokonce toto rozuzlení mi přijde velice povedené.

Je tam spousta veršů, které jsou svěží, až objevné. Rozhodně mě dílo nenudilo a nepovažuji za ztrátu jeho opětovné čtení a psaní komentáře. Maalinko mi na několika málo místech vadilo rozdělení do slok. Ale jako neautor nějak cítím, že autor ví, proč zrovna takto.

Všem komentujícím děkuju za čas a názory, tipy mě taky potěšily :)

Jinak - hakusho, děkuji za velmi podnětný komentář. "Přítel je ten, kdo odporuje" je mimochodem krásně řečeno. Osobně musím přiznat, že se zalomením slov ve volném verši mám v poslední době čím dál větší problém. Jediné, co mě u něj drží, je, že díky zalamování je text skutečně spíše jakýmsi proudem řeči, nikoli hutným celkem, v němž řečené ztrácí na bezprostřednosti a přehlednosti, a který nepřeje členění myšlenky do menších obrazově/metaforicky kompaktních jednotek.

Prozatím u něj tedy i zůstávám, opírám se přitom o tradici beatníků... Nicméně si současně myslím, že beatníci jsou dneska už obsahově neaktuální - přejímat od nich formu je tedy dost zvláštní, protože forma a obsah nutně souvisejí. Popravdě ale nevím, jak z toho ven. Poetická kategorie "volný verš" mi vždycky připadala jako něco provizorního, co tady z nějakého zvláštního důvodu přežívá, aniž by se to vyvinulo ve formu, která by byla adekvátní obsahu. 

Tak o tom budu přemýšlet, děkuju.

Mně to přijde fakt krásný i formálně.

Je to sice na hranici, ale ten proud slov, postavený právě takto, me úplně laska těsně pod povrchem ramen spanku ...

mně by se to asi lépe četlo, kdyby to byla próza, prozaická miniatura - protože takhle to na mě působí, že autor vlastně původně tu prózu napsal, ale z nějakýho důvodu ji pak rozsekal na kousky, na verše - který tady trochu nabourávají plynulost textu... ale možná je to záměr (?).

obsahově však nacházím v textu dost (pro sebe).

Krásné a působivé jsou obě básně. Z první je patrné, že je Ti oblačnost velmi blízká, znáš i druhy mraků, zde malé a velké beránky :-))) TIP

Pěkné, ženské. Podané tak, že i chlap může nahlédnout.

Tvé perspektivy pohledu umíš podat a nasměrovat k působivému závěru.

Pro me hodne super. Jsem při ni jako doma. Upijeni z chladnoucich prázdných kelímku je už skoro zapomenutý,ale sedí tam pořád na hranici viditelnosti.

Přitahuje me, jak klidně je to celé řečeno.  So it is. 

Very nice one.