Písmák Žízeň
je podzim
devět hodin večer
otec nevidí své dcery
každá vodku s džusem
Modř
víra je v mém dni
jen krátkou epizodou
házím poslední drobáky
do jukeboxu času
Na břehu
věděla že lžu
ale nic neřekla
pak jsme spolu usnuli v mrazivé noci
za pár hodin se vzbudila
Růže
šla jsi okolo
v červených šatech
tak nádherná
pro večer s jiným mužem
Naštěstí
I.
seděli jsme na skále
když přišli ti dva pánové
a ptali se po Čibiho pramenu
Zpověď bývalého člověka
zdálo se mi
že jsem uhořel
vyšel jsem ven do tmy
a zírám u vrat
Nikdy mi nedal dárek
a umřel na štědrej den
kdysi mě jako malýho špunta
unesl na zmrzlinovej
pohár do bordelu
Sběratel
můj známý
je sběratel whisky
za všechny prachy, co měl navíc
koupil vždycky flašku
Svoboda
poskvrněni představami
vplouváme
do zahrad smělosti
nevlastní krásy
Sen
vjednu chvíli
se stromy naklonily
na druhou stranu
světla ze vzdálených břehů
Mokří
upsal bych se pro tvé slovo
v plechovém sněhu parkoviště
náraz
když jsem uhýbal panice
Pobřeží
spali jsme
na chladném plechu
rybářské lodi
přistavené na břehu
Ryba
u toho křišťálového jezera
jsme si upekli poslední rybu
a pak jsme usnuli na písku
celou noc kolem projížděla opilá auta
Běloruská pláž
plujeme na mělké řece
malých myšlenek
ve skomírající břitvě slunce
jen mlhy nad hladinou
Hedvábné stopy
ve stmívání vln
ve křtu snů
odchází měsíc
potichu zobzoru
Zavření
slyšel jsem praskat ti
silon u slabin
dezinfekce stydla v okně
sténavá
Mozaika
v dlouhých ránech
se nasytíme
těžkými sny míjení
ale stejně nevěříme
Bezejmenný
vzdávat se jednotlivostí
než zdivo jizev
vyhnije v sedlinách času
je to jen chvíle, co jsme tady
Skalní neděle
tam ve skalách
kde stíny pískovce
padají na spící stromy
líhnou se pocity
Poslání paměti
po dlouhé době
zase na tom starým místě
kde ulice
přerůstá v park
Vyklízení
vyklízíme dům po mrtvém
a prší
na stole vedle brýlí
rozečtená kniha
Poslední punk
vesmír se prý rozpíná
rychlostí 75 km za sekundu
na megaparsek
a má nekonečně
Předměstí Vilniusu
občas se ztratím uprostřed věty
a nevím
co jsem chtěl říct
pak cítím jak mě sledují
Přístav
udavač scigaretou
v pravdivém skelném ránu
hasnoucích krystalů luceren
vychází zdomu
Černá pole
jakoby nás stále rozdělovaly
ty blátivé pěšiny
na nesnesitelných
prostranstvích
Uctívání ticha
zhroucená scenérie hlasů
šumí jak kroky
v samotě kouře
když tančíš
Cement
v mlhách prosvětlených
krajkou hvězd
těžký cementový vzduch
vyžraných omítek noci
Stanice Nezamyslice
mrazivý měsíc líně ozařujevyškrábanou nenávistna nočních stěnáchčekáren opuštěnostikde umírá loučenía tikot hodinděsivě burácí tmou
v zažloutlých chodbáchsmrdutých krokůplechové střechysvědí ozářené nebena němž se dehtem prorostlý strompídí po naději na hnilobu
tady dno sní o hladiněa radiátory o teplekdyž květiny za oknem mlčíjako zapadlé hrobky tichaa mastné stroje otrocky skučína praskajících pražcích
poslední štacetemperované litinys vločkovým grafitemposlední šluk ušmudlanýho štestízapomenutýhona špinavý lavičce noci
Po letech
prosnil jsem stebou
pět životů
než sis mě vůbec všimla
a teď tě chci ulovit
Citadela
v jídelním voze
čas jako souboj
železa s krajinou
při dýchavičných kilometrech
Nokturno
zoraná půda ve stínu lesa
jdeme se skloněnou hlavou
jen aby se nebesa nehněvala
tiše
Zpověď vteřině
voním jako člověk
jdoucí na šestou do práce
mám utopené oči
a střechu plnou dnů
Rychlebské jaro
ještě dlouho potrvá
než oholí horská temena od sněhu
zpřeláme hnáty říčním ledům
a naleptá strukturu
Dluh
když opony padají
a Hamlet vystupuje
ze tmy
přestane záležet na tom