Moje #PromluvilyJsme

Moje reakce na FB kampaň #PromluvilyJsme, kterou jsem nechtěla publikovat veřejně pod svým jménem.

Když jsem na FB poprvé narazila na zpověď označenou #PromluvilyJsme, první moje myšlenka byla: „Panebože, to je hrozný, ještě, že jsem nic takovýho nezažila. Teda kromě toho chlapa, co mi při povodních sahal v totálně přecpaném náhradním autobusu zezadu do rozkroku…“ S každým dalším přečteným příspěvkem se však vynořila další napůl zapomenutá vzpomínka na jiné situace, které pro mě v dané chvíli byly velmi nepříjemné...

V první nebo druhé třídě jsem se u nás na vesnici za deště schovávala se skupinkou starších kluků na kryté zastávce. Řekli mi, že si musím stáhnout kalhotky a všem jim ukázat, co mám pod nimi, ale že si můžu vybrat, kterého z nich nechám i sáhnout. Udělala jsem, co chtěli. Když přestalo pršet, utekla jsem. Od té doby jsem se jim vyhýbala.

Asi o rok později jsem si o prázdninách hrála s dvěma kluky, kteří jezdili k nám na vesnici k babičce. Po týdnu hraní mě pod nějakou nevinnou záminkou nalákali za vyskládané panely, kam nebylo tolik vidět. První mi vyhrnul sukni a druhý stáhl kalhotky. Vynadala jsem jim a utekla. Hráli jsme si pak spolu i dál, jen jsem se už nenechala nikam nalákat.

Krátce po tom, co jsem oslavila třináctiny, jsem se na cyklistickém táboře zamilovala do vedoucího. Koukala jsem na něho jako na svatý obrázek, takže si toho brzy všiml. Večer za mnou přišel do stanu a já dostala svou první pusu v životě. Pak mi ale jednu ruku vsunul pod tričko a druhou začal rozepínat spacák. Nelíbilo se mi to, protože jsem nikdy nechtěla víc než tu pusu, ale nevěděla jsem, co mám dělat. Jak ho zastavit.  Při souboji o zip spacáku jsme hlavami srazili stanovou tyčku. Rámus přilákal dalšího vedoucího a toho „mého“ hned druhý den z tábora vyhodili. Když jsme se po letech potkali, řekl mi, že je škoda, že nás tehdy ve stanu vyrušili, protože bych mu určitě dovolila úplně všechno.

Naštěstí nenosím sukně ani šaty, takže v tom autobuse jsem na sobě měla džíny. I tak jsem si ale připadala zneužitá, ponížená a špinavá. Obzvlášť když jsem toho chlapa po vystoupení uviděla a netvářil se ani provinile ani nenápadně, ale prostě se na mě slizce zasmál a v klidu odešel. Šla jsem zrovna do hospody za kamarády a byla jsem z toho zážitku tak v šoku, že jsem se zapomněla stydět, a hned zčerstva to na ně vybalila. Asi moc nevěděli, co mají dělat a říkat, ale naštěstí to nikdo nezlehčoval ani se nesmál. Místo toho mi koupili panáka na uklidněnou. Bylo mi dvacet.

O rok dva později jsem čekala na zastávce na vlak a na protější straně kolejí stál soused z naší ulice. Díval se na mě a pak si rozepnul kalhoty, nechal je spadnout ke kolenům a začal si dělat dobře. Schovala jsem se do kouta své zastávky tak, aby na mě neviděl a modlila se, aby za mnou nepřišel. Asi po pěti minutách mi konečně přijel vlak.