Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZdaleka
Autor
Muamarek
Je vždycky těžké ztratit, co je všední
jako je chůze nebo schopnost jíst
Teprve potom si je člověk jist
že když to zvládne, nic ho nezabední
Možná ti přijdou stěny světa těsné
zas umožní ti jít, kam nešlo dřív
tam někam k duši, kde je všechno div
kam nemá přístup, kdo vždy znaven klesne
Snad pohladí tě duha – nebo vůně
podhoubí, deště, malin zrajících
a vyloudí ti úsměv na líci
A ukáže i tomu, kdo teď stůně
že pořád kráčí, že má stále kam
Ty se jen vracíš – k sobě – zdaleka…
14 názorů
Jitko, těší mě Tvá slova - a moc děkuji za výběr, vážím si ho.
K tomu nezabednění - má tam dvojí význam - ohraničenosti - že ji nic neuvězní fyzicky, ale i duchovní rozměr - bude mít oči otevřené, nebude "zabedněná" ve smyslu omezenosti, získá nový obzor, bude vlastně obohacena, v jistém smyslu...
Krásný den :-)))
Tip za tvou dialogickou básničku. Vždycky mě bavilo, že se tady navzájem ovlivňujeme.
Tvůj sonet je, Marku, parádní. Inspirační zdroj Tě pěkně navedl k vstřícně příjemnému textu. Vadí mi slovo "nezabední", i když má asi evokovat ... rakev? Ale možná jen můj dojem. A je to vlastně detail, malá muška...
Moc hezky napsané... TIP
Je vždycky těžké ztratit, co je všední
jako je chůze nebo schopnost jíst
Teprve potom si je člověk jist
že když to zvládne, nic ho nezabední
Goře zdaleka tolik neoponuji, jak by se mohlo na první pohled zdát… ;-)