Samota

Díky.

Tak teď i já se svou troškou do mlýna. Každý přece nepíše jen pro ohromení lidí. Pro mě jsou básně citovou úlevou. Vykřičením ze světa. Když se mi prostě něco nelíbí, tak to zkrátka vybleju na papír a je mi úplně jedno, co si o tom kdokoli myslí. Můj názor na tohle dílko je, že je skvělý. Napsaný od někoho kdo o samotě něco ví. A jelikož i já o ní něco vím, tak s tím to dílem soucítím.

*

Musím souhlasit se Strašákem, samota je s odpuštěním pěkná svině a já mívám stejné pocity, myslím, že forma básní hodně záleží na pocitech, které mám při psaní...

Je dobře, že nevíš, a nic ti neříká osamění, vzhledem k tvému věku není divu, odpovím ti slovy své básně: Co komu o marnosti vyprávět... čekat, že pochopí snad kdos osudy dní, příběhy měsíců a let? Ó nikoliv. Zbytečno v žhavém uhlí bos kůži si pálit, a verše psát, a boha chválit... Dřív než se rozední a roztočí se svět, může být... cokoliv. PS: Nepřeju ti, abys zažil co je samota, a nemám na mysli jeden den bez matky. To jen pokud ti obsah nic neříká.

nic proti Tobě Strašáku, ale proti této básni toho mám hodně. myslí, že obecným trendem (začněme Whitmanem a pozdním Baudelairem) je vysrat se na rádoby krásu rýmečků a zaměřit se na obsah. nic proti rýmu, spíše planý obsah mě zde téměř zraňuje. o mém pojďme diskutovat ke mě, díky.

na nic. ne vše co napíšete stojí za to někam poslat

*

je to dbbrý

ale jó, jsou i horší...

Tak tohle mě dostalo. *

Asi se vám některým nelíbí forma, že. Nic proti tomu, ale básniček bez formy, jen neučesaných myšlenek, halabala poskládaných se dá vyprodukovat denně dost, lze tomu říkat poeze? Toť otázka. Někteří ve své složitosti se jen ukrývají za rádobypěkné obraty. Doporučuji sáhnout do knihovny, a číst. :-)