x151x

přijde mi to čisté, v mezích haiku

Dokonce neobsahuje žádné sloveso, krásné obejití hvízdá pomocí hvízdání. Snad kdybych věděl, co je to vejmutovka, tak by to pro mě bylo dokonalé. Ale má neznalost neumenšuje tvou kvalitu. Nalézám tu k obrazu i zvuk, takže jsem spokojen velice a tipuju

Jsem spolehlivé haiku tele, a v posledním čase zcela určitě... protože si skoro myslím, že jsem je tam nějak zázrakem dříve tušila (stěhovavé), ovšem kdo si tekon má být jist! A nerada bych kecala :) dočista, dělala se lepší.

Ovšem následně se můj obraz přesunul nějak víc a víc k tomu větru, potažmo k vichru, který tedy spolehlivě hvízdat dovede, k vlastní vidině příslušného vyšlehávaného stromu (anžto vejmutovky nejsou skladem), v jehož notoricky poléhavých vertikálách a vlezlém odéru by si snad učinil hnízdo leda nějaký pták sebevrah; až se případná myšlenka na cokoli jiného úspěšně vytratila, pokud byla.

Určitě tedy ale byla ta k všeobecnému přemítání o metaforách, včetně takovýchto natolik zažitých, že si jeden říká, kde je ona hranice, a že už je asi škoda nepřipustit mírnou poetizaci toho typu, jakou míváme v ústech denně (dobrá, možná v závislosti na oblasti výskytu. Nihil novum sub sole, ani mi nejde o rozpor.) A kde zkrátka musí přijít někdo koncentrovaný, odpovědný (ahojda atkijko!), aby nám rozsvítil, že metafora.

Tu mě napadá ještě jeden výraz, který by splňoval obojetná kritéria, a sice projevy. Pochopitelně náznakem nevnucuji.

Odkaz na ptáky? Nyní jsem z toho jelen:)

Silenko, hvízdání je odkaz na ptáky, zrovna to tam zůstat musí :)

U nás by to bylo:

zášlehy/nárazy/poryvy,

tím ale neříkám, že by se určitě dopomohlo tvému textu. Koukávám takhle mimo jiné do cypřišku, jak dostává zabrat.

Delfín, atkij, díky za zpětnou vazbu, poslední verš měl na papíře už řadu podob.  První byla "hvízdá meluzína" pak "si hvízdá vichr", což je ale obojí pro haiku příliš metaforické. Pak "teď hvízdá vítr", "hvízdá vichřice".

Pro teď nechám v téhle podobě, časem si text snad řekne sám. :)

Hezky vyjádřená symbolika končícího léta. Asi bych také vyjádřil poslední verš v prostém přítomném čase "zas vítr hvízdá"...

Vejmutovka je krásná severoamerická borovice, hojně rozšířená i u nás. A duši romantika se hned vybaví píseň Letokruhy od Wabiho Ryvoly a ty letokruhy na kanadskejch sosnách...

Politický se podtext jsem vyloučil, když jsem četl reakci autorky...

Tajně doufám, že by ještě mohlo přijít oteplení, už jsem se koupal i 18.září...

Pamatuji si text trošku jinak. V této podobě ho již "přijímám"

Poslední verš by se mi líbil víc přítomném čase. Nevnimala by tento známý jev jako metaforu. 

Vejmutovka i jako symbol tepla pro nadcházející období tvoří zajímavý časový přelom. 

Fičelo to tu pěkně.

jj, ještě před pár dny tu hvízdali špačci...

díky za zastavení :)

Pokaždé začíná vítr se stěhováním příliš brzy na náš vkus...

Podzim je téměř tady, dobře ztvárněno.

Vybíráš vánoční stromeček?

:-)

Ještě je brzo.

Na první čtení mě to nechytlo. Prostě věta "srpnový soumrak" automaticky vytvoří obraz tipického letního večera a to bývá bezvětří. Když jsem ten obraz smazal a vnímal první větu bez obrazu jen jako vstup do haiku, jako "tehdy se to stalo", pěkné haiku.

Dílo nabízí ještě jednu rovinu čtení. Srpnový soumrak =konec léta, hvízdání vychru =nastupující podzim.

Krásný a živý obrázek namalovaný verši :-))) TIP