Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV bytě
Autor
art
Muž stál vedle skříně,
skříně s pootevřeným křídlem.
Šaty zteřelé, vyprázdněné chybějícími ňadry, klínem-
Muž se pootočil ke křeslu na stole v popelníku
stoupal dým stoupal dým
a parkety křupaly pod jeho váhou,
co mu žena zemřela.
A zatímco se kácí do křesla, přemýšlí.
Přemýšlí, zda květiny na hrob
nebo do skříně, kde si ji může představit živou
v šatech, ve kterých neuměla tančit,
tančit jako vzpomínka kroutící jazykem.
Muž se zvedl, spočítal peníze.
Peníze na květiny. Muž se zvedl.
Na hlavu nezapoměl dát klobouk a
nasadit správný výraz milujícího.
Těch schodů dolů
těch schodů u křesla na stole
v popelníku stál dým. Šedivý
jako jeho tvář.
6 názorů
Prévert ale nepsal pořád stejně. Báseň U květinářky je prakticky bez metafor a mohli by si ji vzít za vzor ti současní básníci, kteří tvrdí, že poezie má být bez metafor, že má být jen popisem nějaké situace. - Tak to přesně splňoval Prévert už mnoho let před tím, než se ti současní čeští básníci, nenávidějící metafory, narodili. Jindy ale J.P. metaforami přímo hýřil, tak jako v básni Stíny, kterou jsem doplnila dnes ke svému písňovému textu Stíny. ... Zajímalo by mně, jestli je pro tebe inspirativnější J.P. s metaforami nebo bez metafor. Já bych soudila, že ti bude sympatičtější ten s metaforami, ale mohu se mýlit.
Upřímně, variovat mě nebaví, metakomentář je jiná věc. Spíš jsem chtěl jít před ten příběh, abych ten jeho záběr posunul do jiného odstínu, a tím si hrál i s významem toho, co jsi psala. Kolem jednoho momentu lze vystavět tolik různých mikrobásní, chytit jeden prchavý okamžik a obrnit ho do věčnosti...to je ta krása slov a poezie! A hlavně, to je něco, co nacházím u tvých básní.
Tímto dílem tedy nechci nic míň, než propojit nejen děj, ale i čas. Zmuchlat to do sebe. A tím ti i sdělit, že tvé básně jsou osvěžující.
Arte,
pokud jsem to dobře pochopila, tak tvoje báseň popisuje situaci před tím, než šel Prévertův budoucí nebožtík pro kytici do květinářství. Jistě - třeba to tak mohlo být a člověk s fantazií si může vymyslet spoustu příběhů.
Mně se líbí hlavně úvodní sloka, třeba ta pasáž o tom, jak v šatech chybí ňadra na tom by se dala postavit samostatná báseň, ale bylo by velmi těžké ji napsat.
Kdybych ale měla brát tvůj text jako nějakou prévertovskou variaci, pak bych k němu měla četné výhrady. ...Nesměl bys nic komentovat, nesměl bys psát o tom, co muž cítí, na co vzpomíná atd. J.P. nejde do takových podrobností. Vyjadřuje se velmi obecně. Je sice velký detailista, ale pořád pracuje s velmi obecnými pojmy. Nepíše třeba o tom, jestli se kácejí mečíky nebo růže a o tom, jakéže to mince se kutálejí po zemi. Právě proto, že je vlastně vytvořena jen prázdná osnova obrazu, jakési omalovánky,které si může každý čtenář vybarvit a vytvořit si svůj vlastní obraz.
J.P. byl scénárista. Tu báseň U květinářky můžeš brát jako návod pro kameru, co má snímat. Výtvarně už ale musí každý kameraman řešit svou práci podle svého.
Tip za to, že se nebojíš velmi složitých úkolů.