Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCyklus SAVb
Autor
Atrej
Málo a veľa
výmena stúpačiek
sa zdá byť málo
no
znamená mnohé
ešte nás chcú
ešte nás potrebujú
chvíľu ešte
zostaneme
ale najmä
že ešte môžeme zostať v tejto budove
nemusíme ju opustiť
ako sme sa báli
na patrónku
či do nedostavaného pavilónu sociálnych vied
nás nepresunú
Škatule
Roman nemôže s Katkou
a Katka nemôže s Ľubom
Ľubo nemôže s Martinom
Martin stále reční
preto Ľubka s ním nemôže
vlastne s ním nemôže nikto
no skúsime mu to nejak
aby to nevyzeralo
Jarka by mala
Evička nechce
a tak Jarka
Jarka napokon predsa bude
musieť
našťastie je na dovolenke
a tak sa to spraví v tichosti
Steny
slovenská sociológia
má iba dve steny
Jána Stenu (*1941)
autora diel
Spoločenská kontrola a pracovný kolektív
(Edícia Vedecký komunizmus)
A Creation of the Civil Society in Slovakia
a potom je tu sadrokartónová stena
ktorá z ničoho nič
vyrástla medzi nami a Etnologickým ústavom
chodíme s riaditeľom okolo nej
pýtam sa: ty si o tom vedel?
riaditeľ smutne krúti hlavou
vôbec
pýtam sa: čo to znamená
vojnu
odpovedá riaditeľ smutne
Život a smrť na SAV
mal iba sedemdesiat
mohol toho toľko dokázať
mladý zdravý plný sily
a len tesne nad naším vekovým priemerom
šepkajú si kolegyne
život a smrť sa prelínajú
na chodbách našej elitnej inštitúcie
trú sa o seba
v úzkych zatuchnutých chodbách
chytajú potkany v podzemnom archíve
sú si tak blízko
že si nikdy nemôžeš byť istý
na ktorej strane si ty
a na ktorej kolega
ktorého si práve pozdravil
Vrátnikova moc
poprosím sto jedna
hlásim veselo vrátnikovi
nie
odpovedá vrátnik rovnako šťastne
najprv si nasaďte rúško
vydezinfikujte ruky
poďte sem
a ja vás strelím do hlavy
vysvetľuje veselo
kým zdvíha ručný teplomer
10 názorů
Nejlepší Vrátnikova moc, i když jsem už různé variace na střílení teploměrem četla. Ostatní napsané asi spíš pro osoby zainteresované a proto nebudu komentovat, když do té skupiny nepatřím.
Radovan Jiří Voříšek
16. 10. 2020Mně to zatím prochází. Dokonce když jsem jednou přišel k autu a policajti právě dokončili montáž botičky, klekl jsem si na zem, lomil rukama a tklivým hlasem prosil o smilování, sundali ji a bez pokuty jsem odjel.
Koukám, že připravuješ své rodině mrazivé zážitky, Radovane. Vzpomněl jsem si na Pištu Hufnágla, který si také rád pouštěl hubu na špacír, ale po několika incidentech s různými orgány (manželku nevyjímaje) se z něj raději už stal spořádaný občan.
pasáže se slušnými nápady, bavil mě i vtipný vrátný a připomněl mi nedávný přejezd hranic Slovinsko - Rakousko
Mladý celník nás pozdravil Grüß Gott, já na to: Alelujááá, pak namířil teploměr, já na to: nicht schießen, otočil jsem se na zbytek posádky a zvolal: Hände hoch. Líbilo se to těm celníkům tolik, že nás ani nechtěli pustit
málo a vela - mi až na výměnu stupaček, která se dá brát jako více významová, nudné.
Proč mám pocit, že jsem tyto verše už četla. Asi že jsou tak neotřele vstřebatelné...
Zas s ironií a nadhledem zajímavě "glosuješ" vztahy, pracovní vztahy, sociální dění.
Vše jsem ráda četla, a ne naposledy - nejvíc mě zaujal Vrátnik... čtení je to veselé i smutné. Osobně - připomínka doby, kdy u nás na chirurgii vládla paní uklízečka. Nebyla za ni náhrada.