Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSpolečná kauza
Autor
Movsar
Společná kauza
Epidemie nás, a některé - uznávám - více, bolestně vystavila jednomu z klíčových problémů současné doby: privilegování soukromých světů na úkor světa společného. Příliš jsme si zvykli na pohodlí vlastních světů, na všechny ty možnosti, které život v relativním blahobytu přináší, až jsme zapomněli, že ještě existují společné kauzy. A ne kauzy typu Nagano nebo volba prezidenta, to jsou skutečně jen estrádní kousky, ale kauzy bolestné jako právě epidemie. Epidemie je zkouškou, zda naše společnost jako univerzum obstojí, nebo už je beznadějně rozleptána partikulárními zájmy.
Otázky
Nespokojení lidé se ptají po konci vládních opatření. Je to otázka poněkud naivní, protože je to stejné, jako ptát se, kdy skončí epidemie.
Napadá mě jiná otázka; jen zdánlivě nepraktická, neboť odpověď na ni by nám hodně řekla o situaci naší společnosti. Není to otázka po konci, ale po začátku: kde je začátek změny v přístupu k epidemii? Na jaře se šily roušky, nabízela se pomoc, solidarita měla mnoho podob, ještě neexistoval fenomén popírání zjevného - viru a jeho reprodukční síly, a tím schopnosti ochromit fungování státu. Podzim je ve znamení revolty. A to revolty značně hloupé, protože vědecky předem vyvrácené a zároveň nám všem nebezpečné. Co se uvnitř společnosti stalo, že došlo k tak razantní proměně atmosféry?
Mediální pohotovost. Domácí úkol
Co nám ještě epidemie ukazuje? Třeba to, do jaké míry je dnes slolečnost definována novými médii. Představte si "mediální bojkot", v jehož rámci by lidé odmítli sledovat online zpravodajství, ať už internetové, televizní nebo rozhlasové. Odmysleme od následků v podobě nekontrolovaného šíření viru. Jak by se proměnila společnost sama? A jak stát? Znamenalo by to pouhý krok nazpět v čase? Do jaké míry "mediální pohotovost" určuje podobu společnosti, nikoli jen jednotlivce, je velkou otázkou současnosti. Domácí úkol v rámci distanční výuky: napište na dané téma alespoň 5 vět.
14 názorů
Prave ze pohyby k postfakticke a pozdeji postpravdive dobe zpusobily, ze temer na zadnem pojmu dnes shoda nepanuje. Tedy vyjimky jsou cenne. Individualizace je uz cca 60 let v pohybu, to neznamena, ze je to pohyb spravny a uz vubec ne nevyhnutelny.
Dulezitost je velmi subjektivni kategorie. Pokud pouzijeme prolehavejsi pojem hodnota, dostaneme se bliz veci: je-li na nejakem pojmu shoda, uz to samo je hodnotou. A je-li neco hodnotou, pak sr to zda byt i dulezite. Abychom vykrocili z abstrakci reci: spolecnost jako forma sou-ziti je funkcni, naopak spolu-ziti bez pevneho ramce vede k zaniku. To ilustruje klesajici porodnost a vzrustajici rozvodovost, v jednom sektoru. V jinem, ekonomickem, by to bylo jeste nazornejsi.
Proto jsem psal o historii, nikoli existenci terminu. je v tom, pro nepouceneho ctenare mozna neznatelny, presto rozdil.
Pochopitelne. Clovek by musel byt idiot, aby netusil nic o tom, ze vyznam se podava prave shodou mluvcich. A trva-li takova shoda tisice let, vyznam se tim upevnuje.
Pokud by terminy spolecnost, obec, univerzum byly me pojmy a nemely za sebou tisiciletou historii, pak by tato ponekud prosta dialekticka hricka davala, byt i tak chaby, smysl.
Když to podzimní riziko politici bagatelizovali, poslouchalo se to lidem lépe než samá "omezení", no, a do voleb bylo "strašení" nežádoucí.../ad Otázky/.