Memoron

Memoron

Proč se o takových objevech nepíše?

Japonští neurochirurgové, mezi nimiž byl i graduovaný fyzik, operovali v jedné z yokohamských klinik třicetiletého muže se znaky aneurizma, které se ovšem na rentgenových snímcích nedaly řádně identifikovat. První vyšetření vedlo k domněnce o výduti na tepně, která tlačila na kmen     a způsobovala pacientovi velké bolesti s křečemi končetin, poruchami srdeční činnosti a několikaminutové ztráty vědomí.

Rozhodli se proto pro okamžitou operaci, protože podle nich pacient neměl naději na delší život než několik týdnů a operace jakkoli obtížná byla jedinou nitkovitou nadějí na jeho záchranu. Okamžitá operace je samozřejmě jen příměr, ty horečné přípravy k takto složité operaci blízko kmene zabraly ve skutečnosti čtyři dny. Přibližná doba zásahu byla odhadnuta na 12 hodin, pokud - samozřejmě - pacient nepodlehne během ní. Rizika byla obrovská, ale vzhledem ke špatným prognózám vlastně nedůležitá.

Operace začala těsně před půlnocí, protože tak se nechají nejlépe eliminovat možné výpadky energie, které by byly možná pacientovi osudné. Hlavní sledování pacienta obstaraly přístroje, jednak běžné – při podobných operacích užívané, jednak novinkou – a kvůli té vlastně tato obecná zpráva vznikla nezvykle dříve pro laickou veřejnost, než pro vědecké a klinické pracovníky. Neví se, jaký přístroj to byl, podle útržkovitých informací kombinovaný interferometr a čítač volných částic, který prosadil doktor Hakken-sha, jednak k sledování analyzovaných mozkových proudů, jednak rozměrově skoro zanedbatelný počítač volných částic, nebylo ovšem uvedeno jakých.

Po pravdě mu nevěnoval v prvních fázích operace pozornost ani jeho autor a zhotovitel Hakken-sha. Byl to ale nakonec on, kdo zjistil reakci supercitlivého přístroje. Několik minut, kdy s pacientem byly prováděny rutinní zkoušky reakcí, přístroj dolaďoval na maximální citlivost, aby po několika dalších minutách prohlásil: Kolegové, mám všechny důvody se domnívat, že jsme právě svědky určení nové volné částice, pro vyšší mozkovou činnost právě jednu nejdůležitějších a vědě dosud neznámou.

Očekával jsem ji spíš u člověka mladšího, než je náš dnešní pacient, ale ten má pravděpodobně vysoký inteligenční kvocient spoluodpovědný za nově zjištěnou emanaci. Jedná se o částici velikosti a hmotnosti fotonu, bez polarity, bez vnitřní frekvence, která se chová jako bit, jednotka uložené informace vzniklé mimo tělo a převzaté smysly k uložení do paměti.

Předpokládám, že je pravděpodobně i nutným elementem procesu vybavování v mozku uložených informací. Její nedostatek pak způsobuje výpadky paměti a ve vyšším věku ztrátu krátkodobé paměti a pozdější vznik senilní demence, zánik orientačního smyslu a později i schopnosti řídit podporu srdeční činnosti. Pojmenoval jsem ho memoron, je to vystihující a bude to i název dobře zapamatovatelný…

Těm, kteří nejsou neurology a nemají z čeho odvodit důležitost objevu, uvedu jednu z hlavních, ne-li přímo nejdůležitějších možnosti, které by poskytla schopnost nějakým způsobem memorony zmapovat, emitovat a řídit, případně všechny účinky – kladné i záporné - a samozřejmě hlavně najít a využívat možnosti jejich použití pro zdraví lidí buď zadarmo, nebo za symbolickou cenu. Hodně to záleží na tom, jaké bude třeba zařízení na to, abychom nového - doufejme - pomocníka bezpečně ovládli a uvedli do klinické a možná i ordinační praxe.

Řekl bych závěrem: pomoz nám Bůh, ale odpustím si to, protože jsem si plně vědom, že to bude záviset jen a jen na nás, vědcích, naší erudici a intuici… a co se týče té úvodní otázky? To si už při těch - ač ještě ne zcela dopodrobna prozkoumaných a popsaných vlastnostech - umíte snad všichni představit. Pokud bude mít memorom předpokládané vlastnosti, mohl by pak mezně sloužit i k modelování chování všech lidí a možná i zvířat na planetě.

Mohlo by to být prospěšné, jako atomové elektrárny, ale taky zhoubné jako plutoniové bomby…

Děkuji za pozornost.

Dr. Hóso Hatsumei suru