Tramp vs Bájdn

"Tramp versus Bájdn, do jednací síně 323," ozvalo se z reproduktoru. Nato se z pletených sedaček zvedla do staromódního kostýmku ustrojená dívka, koncipientka Zlata Bláhová, a muž ve vlněném svetru, špinavých botaskách a bundě, advokát Tobolek. Zdvořile dal ve dveřích dívce přednost, prokázali se plastovými kartami, usadili do lavic a z kožených kabel začali vytahovat štosy zažloutlých papírů.

Soudkyně pak vyzvala dívku k přednesu návrhu. "A můžete odkázat na písemné podání," chtěla ušetřit čas. Dívka přesto zpola četla návrh, zpola ho soukala zpaměti. Soudkyně i advokát Tobolek zachovali dekorum a nedávali znát znudění. Poté vyzvala soudkyně Tobolka k vyjádření, ten však, aniž se zdržoval vstáváním, jak ukládá jednací řád, odkázal na písemné podání.

Soudkyně pak listovala spisem, četla čísla stránek, mumlala je do diktafonu a nakonec poučila koncipientku Bláhovou o povinnosti tvrdit a dokazovat, že sčítání hlasů ve státě Pensylvánia proběhlo v rozporu s postupy uloženými volebním zákonem. Překvapena vztyčila se Zlata z lavice a znovu soukala zpaměti text návrhu, jen nesouvisle křížem krážem.

Soudkyně řeč přemluvila do diktafonu, dala prostor Tobolkovi, který jen zavrtěl hlavou, konstatovala konec dokazování a vyzvala zástupce k přednesu závěrečných návrhů.

Koncipientka Bláhová potřetí zopakovala žalobu, advokát Tobolek poprvé vstal a eticky zaonačeně vyslovil politování nad úrovní žalobcových výstupů. Soudkyně vše předrmolila do diktafonu, přitáhla si klopy taláru a vyzvala: "Povstaňte a poslyšte rozsudek jménem republiky. Žaloba se zamítá. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů. Posaďte se a vyslechněte krátké odůvodnění."

Zatímco Tobolek se tvářil jako mistr světa v desetiboji, Zlata držela výraz bohyně pomsty. Soudkyně si neodpustila jízlivost na adresu žalobce, na což Zlata reagovala gestem opovržení.

Na chodbě pak Tobolek pozval Zlatu do bifé na kávu se sekaninovým zákuskem. Ta ale beze slov seběhla schody, vyrazila z budovy, proběhla Míčánky, špinavými ulicemi až k Želivského, odtud Žižkovem na kraj města, poli a lesy k Plzni a do Bavorska až k francouzskému pobřeží, po hladině oceánu až do Washingtonu. Mezitím ale do Bílého domu dorazil rozsudek. Tramp si srovnal hráškové tupé, našpulil rty a všechny zúčastněné - soudkyni, Tobolka i Bájdna veřejně nazval idioty a zloději hlasů. Zlatu pak pověřil podat odvolání k Městskému soudu, a - bude-li toho třeba - až k ústavnímu. Otočila se na podpatku staromódního střevíce a běžela zpátky do Prahy, aby stihla patnáctidenní lhůtu.