Utekl jsem od manželky k milence

Dík, to já taky :-) i ty mužský kolem ní. Za odměnu Ti posílám vyznání (mému muži)

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=295878

Trefa na první pokus. Výherkyni posílám písničku: https://www.youtube.com/watch?v=g0Q4FBU5qSY

Mám rád Zdenu Tichotovou.

1 :-)

Tipni si. 

Kolik jsi měl manželek? Kolik milenek? Jestli to střídáš po čtyřech letech... prý zamilovanost vyprchá po dvou. Když nábytek, tak stačí ten z Ikei ;-) a auto bych jí nekupovala.

...a vrátil se k manželce...

...a kdo by chtěl být milenka a čekat a čekat a čekat...., jinak dobrý ***

Milý Pú díky,

     já si myslím, že umění může být různé. Může být skvělá fabulace, ale může to být skvělý právě tím, že je to totálně autentické.

    Mám s tím aktuální zkušenost. Dokončuji knihu a dávám to číst jedné známé. Ta je s toho dost vyděšená. Přichází na přetřes, zda ty hrůzy, co tam jsou, jsem zažil na vlastní kůži. Vychází najevo, že ne. Pak ona se diví, jak to může být tak realistické, uvěřitelné. Pátráme. Vychází na jevo, že jsem v daném místě prožil jiné hrozné věci, které vědomí už vytěsnilo, zastrčilo, ale vrací se mi z nevědomí a já je nějak zpracuji a tím se s nimi vyrovnám. 

    Tím, jak se mě známá ptala, jsem si vzpomenul i na to, jak to tehdy bylo. Kdybych si dělal psychoanalýzu podle své knihy, dostal bych seznam věcí, se kterými jsem se potřeboval vyrovnat. Kdybych po pravdě sepsal, jak se ty věci děly, měl bych bych svého Bukowského. 

    Nebyl jsem ale schopen to sepsat tímto stylem hned od začátku. A ani nevím, jak moc bych chtěl ventilovat seznam toho nejhoršího ze sebe. 

    Připadá mi to, jako když někomu hodně alergickému nebo s rakovinou  úplně resetují imunitu. Zde by to bylo podobné, ale probíhalo by to na psychické úrovni. Chvíli bych byl velmi zranitelný, ale potom by mi třeba bylo mnohem lépe. 

   Tyto úvahy ber prosím s rezervou. Nejsem profík. 

V pohodě báseň. Částečně jako kdyby se mi vybavily obrysy nějakých současných českých seriálů a zároveň jsem tomu věřil (poslední dva odstavce).

A fajn diskuze, to cením (obzvlášť na lit. serveru). Bukowski určitě ovlivnil spoustu lidí (včetně mě), co vlastně před tím ani netušili, že vlastně můžou taky psát, což dává neuvěřitelnej smysl (a taky moc a tu chceme všichni :-).

Jen trochu nesouhlasím s tím, že by se v nějaké vlně uměle zvedala hodnota dílům, co jsou autentická, upřímná, oproti ostatním. Každý žánr má něco do sebe a něco dokáže vyvolávat (srovnávám třeba s malbou, grafikou, instalací apod.). Pro mě to, aby poezie měla nějaký obsah znamená, že vyvolá pocit, který přetrvá v hlavě a objeví se třeba několik týdnů po tom, co jsem vůbec nějakou báseň četl, čímž dostávám pocit určitýho "vytesanýho slova někde vzadu".

Cožpak o to - psát natvrdo dokáže dosti autorů. Ale natvrdo to pak i číst ?

Já jsem mladého Bukovského nikdy souvisle číst nedokázala a každou jeho knihu jsem brzy odložila a vrátila zpět do knihovny. Teprve starého Bukowského, který už trochu zmoudřel a ptal se sám sebe, zda mělo jeho psaní vůbec smysl, jsem dočetla až dokonce. Myslím si ale, že mnoha lidem mladý Bukowski zkazil mládí. Právě o tom jsem psala v básni Těžítko. Mnozí tady volají po tom, aby poezie měla nějaký skutečný obsah, ale když tam ten obsah je, zjevně to vůbec nikoho nezajímá.

Už jsou to léta, co jsem ho četl. Na Bukowském se shodneme. Trochu jsem se styděl, že jsem to četl spolu s póvlem a mainstreamem, trochu hrozilo, že budu ten sebeukáječ, který to čte pro vzrušení.  Byl to ale doopravdický příběh osekaný od všechno okrášlení. Kdybych to psal já, jistě bych uvažoval o tom, to někde řct nějak přeneseně, abych čtenáře ušetřil nejvíce choulostivých partií. 

Myslím si, že je těžké psát takto na tvrdo. Ještě se to ale dá zvládnout, pokud člověk píše po kouscích a nějak je propojí. Do propojů se dá to nejhorěí schovat. Napsat to celé natvrdo asi umí jen málokdo i když to vypadá jednoduše.  

Já mám zase tady z Písmáku zkušenost, že někteří autoři se v choulostivých tématech přímo vyžívají. Nevzpomínám si ale na nikoho, kdo by byl v tomto "oboru" úspešný. Beru tyto výlevy jako jakousi literární masturbaci, která uspokojuje jen autora samotného.

Mnozí si myslí, že na tomto principu stojí i Bukowského poezie. Já to ale vidím tak, že on chtěl být autentický až do krajnosti, až za čáru. V polovině minulého století byla najednou tzv. "pravda bez příkras" hodnotou. Co bylo "upřímné" a autentické až do flagelanství, bylo najednou považováno za hodnotné. A tyto tendence z minulého století, kterých byl Bukowski průkopníkem, přežívají až dodnes.

Mě to právě moc nebaví ani jako čtenáře. Pokud to chci, tak sáhnu po nějaké starší knize, kde to je. Jinak nežádám martyrium autora, myslím, že když se autor baví, je to dobrý, ale ne nutný předpoklad bavícího se čtenáře. 

Oba toto asi vnímáme dost jinak, což mi právě připadá obohacující. 

Vždy jsem patřil spíš k obhájcům starých autorů, tak je to i příjemné osvěžení. 

Od Bukowského jsem četl asi tři knihy. Žádnou poezii. Poslouchal jsem i nějaké povídky. Dostal jsem se k povídce o kanibalech a musel to vypnout. Bylo to pro mě už za mezí příjemného a to si myslím, že vydržím docela dost. 

Ač se to třeba nezdá, je mi nepříjmné psát o choulostivých tématech. Když se k tomu odhodlám, tak to musí být vždy tak zásadní, aby to tento můj odpor překonalo. Myslím si, že je na tom podobně většina autorů, o čemž už jsem se na literárních serverech přesvědčil. 

Na Tvou báseň se podívám. 

Kaji,

nejde o to, co píšeme rádi, jde o to, jestli si své věci píšeme jen sami pro sebe, protože nás to nějak uspokojuje, nebo jestli taky počítáme se čtenáři. Ano, já se většinou snažím psát tak, aby se to čtenářům líbilo a stojím o tipy, ale není tomu tak vždy. Třeba dnes jsem vložila báseň  Těžítko s vědomím, že asi nikoho moc zajímat nebude, protože tady prakticky nikdo nečetl Bukowského, ač jeho četbou a tím, že jej na své autorské stránce mnozí uvádějí jako svého oblíbeného autora, jaksi předem zaštiťují užívání vulgarismů a psaní na choulostivá témata.  Nechám tady tu básničku do konce měsíce viset a pak ji s největší pravděpodobností smažu. Z cyklu Bukowski už tady mám jedno jediné číslo a to dříve či později zveřejním i s vědomím, že to bude rovněž propadák. Takže - nezveřejňuji vše jen kvůli tipům.

Omlouvám se, na něco se zeptám, dostanu odpověď a pak tvrdím, že je to jinak. Nedává to moc smysl. 

V tomto se neshodneme. Mě by naopak nudilo, kdyby všechno bylo vybroušené.

Mám rád, když to má svůj punc, je to trochu zašpiněné. Vzdálený příbuzný vydal cestopis. Nakladatel jej donutil změnit nespisovnost za spisovnost. Hodně se tím pokazilo. 

Četl jsem jiný cestopis, který byl napsán foneticky. Nebyl jsem z toho na větvi, ale nevadilo mi to. Myslím si, že v literatuře by se neměla přehlížet snaha o základní dorozumění. 

Neustálá zábavnost mě také dost děsí.

Už jsme na toto narazili ve výtvarném umění. Zkrátka mám rád  i expresionismus a naštěstí nejsem sám. To neznamená, že bych se vůči Tobě chtěl nějak vymezovat, prosazovat nebo se z Tebou konfrontovat. Díky za pochopení. A díky za Tvůj komentář. 

PS: nudné psaní o nudě jistě musí mít svůj limit. Jsem přesvědčený, že někteří autoři takto záměrně píší. Možná že pro Tebe žádný z nich není atraktivní.  

Všechno musí být napsáno vybroušeně a zábavně.  ... Psát nudně o nudě ? Kdo by to četl ?

Milá Umbratico a Safiáne, píšete, že by to mohlo být lepší. Mám teorii (možná dost známou) o psaní. Když popisuji něco nudného, má to být rozvleklé, aby nudu pocítil i čtenář. Když to má být napínavé, je vše zrychlené. Mohli by být i překlepy. Když je to složité ....

Nebo je možnost psát všechno stejně, literárně vybroušeně. To ale podle mě hrozí určitým školometstvím atd. Zde mi šlo o sdělení. To, jak je to napsané je úmysl. 

Díky pokud mě poučíte, nic z toho, co jsem napsal nemám potvrzené. 

Milá susu. díky za kritiku i za pochvalu. Píšeš (píšete) o optimismu. Ještě větší optimismus může být, že manželky jsou tak fajn, že milenek nemusí být potřeba. 

Pokud bude součástí výzkumu i dotazník, tak bych dal přednost životu mimo trojúhelník. Uměl bych o tom popsat mnoho stránek. Máš (máte) nějaký podklad svých slov? 

případně díky 

zajímavé. z podobné situace jsem právě na toto téma chtěla udělat výzkum: jak moc dokážeme žit v trojúhelnících ? děkuji za účast :)

z psychologického hlediska je jasný převažující optimismus :), pane realisto

milenky jsou fajn, kdo by chtěl manželku, žejo?

Díky

Vidím to jako Umbratica.

Milá Umbratico, uhodla jsi. zatím ale další díl neplánuji.

Krásý den

Tvé básně jsou něco jako seriál ? Mohlo by to fungovat jako takový psychologický civilismus, ale ty texty by ještě potřebovaly doladit.

Moc si fandíš

Díky za tip, přehodnotím to...

Dívej se. Výborně zanáší