Slečna noc

Slečna Noc

Přichází v závoji ze snů a přání,
Královna stínů posedlá tmou. 
Jen naoko dělám, že se jí bráním,  
Vždyť dávno toužím, ať je i mou. 

Hladí mne po tváři hebounkým stínem, 
Šimrá něžným vánkem po víčkách… 
Rozechvívá mě každičkým slovem, 
Když vypráví příběhy při svíčkách… 

Příběhy o lásce, touze a vášni 
A ve všech smím najednou taky hrát. 
Má tajemná kráska je jiná, je zvláštní… 
Snad i pro tu jinakost ji mám tak rád. 

Prokřehlý samotou, již cítím ji duší… 
Kdo zná vlastně pravdu…?  
Kdo alespoň tuší…? 

Chladivý dotek tajemné Slečny Noc, 
Mě mrazí a zároveň zvláštně hřeje. 
Když přijímá pozvání na trůn snů, 
Svět zbavuje slunečné beznaděje. 

Je příslibem spánku a poslem Luny, 
I ukázkou marnosti prázdných dní. 
Umlčen krásou, smělých tužeb plný, 
Jen potichu vyčkávám, kdo přijde s ní…