Okamziky

diakritika :-(

Mam to zmaknuty. Naprosto pod kontrolou. Nikdo mi na to nemuze nic rict, pac je to moje vec, ale samozrejme ze se otevrene kritice postavim tvari v tvar. Muzete me nesnaset, muzete mnou opovrhovat, ale to je asi tak jediny co muzete delat, jelkoz veci proste zmenite jen tehdy, pokud mate prilezitost, a tu vam nedam. Nekolik let rizeneho sebeniceni se chyli ke svemu vrcholu.

Cely to zacalo dost nevine, kdyz jsem si jako pomerne jeste mladej kluk uvedomil co se tady na tom svete ode me chce. Na tomhle zjisteni neni zdaleka nejhorsi, ze na vas vsichni kladou naroky. Rodice, znami, znami znamejch a rodice rodicu, kazdej ode me neco chtel a ocekaval. Pro jedny byly dulezity vysledky zavodu v pohybu z mista A pres misto B do mista C v co nejkratsim case, pro jiny bylo zase dulezity mit papir na sezrany moudro, dokonce se nasli i taci, kteri zcela proti predpokladum ocekavali ze se nekde v tichosti podrezu nebo se vyflakam v aute, jako se to stalo sousedovic klukovi. Jenze ja ted vsechny zklamu, ponevads jsem uz tehdy zjistil ze nejhorsi co od vas svet ocekava, kdyz si odmyslite vsechny tyhle malicherny prozitky, takovy ty maly radosti kazdodenniho zivota - jak s oblibou rika moje matka - no proste jediny co se od vas ocekava na tomhle svete je zit z bodu A - to jest narozeni - do bodu B, coz je samosebou smrt, zubata, pepka, ende, slus. A to pokud mozno jeste zasadit strom, postavit dum a zplodit syna. Pekne dekuju, hezky nalajnovany.

A ja ted musim vsechny zklamat. Objevil jsem totiz cestu k vecnymu zivotu. Ne, nehrabe mi, nedal jsem se na viru, nemyslim posmrtnej zivot, takovej ten za tim velkym B. Myslim samozrejme vecnej zivot jako ZIVOT. Protoze kazda usecka, i casova ma sice dva krajni body, ale kolik se mezi ne vejde okamziku? Aha? Fenomen smrti lze zkratka oddalovat nekonecnosti okamziku. Jo, lidi na to sice prisli davno, aspon mam ten pocit. Je to jako kdyz objevite na zacatku tretiho tisicileti ameriku. Kdyz se ale podivam kolem sebe, vidim ty pusty telesny schranky, pro ktery je cas jen od toho aby meli soupere, svyho vlastniho soupere v behu do bodu B, soupere kterej je dost tvrdej aby poznali svy vlastni zaskobrtnuti.

Pluju v case. Vznasim se v okamziku pritomnosti. Jsou lidi, kteri se ridej takovou tou zvlastni vetou, ze minulost byla, tudiz neni, pritomnost se prave stava minulosti a budoucnost teprve bude. Nikdo nevi, jak daleko je od svyho bodu B. Jenze tady je takova mala finta. Pritomnost se nestava minulosti. Pritomnost JE. Trva. Kazdej okamzik muze trvat nekonecne dlouho, i kdyby to ve skutecnosti trvalo sotva tisicinu nejmensi meritelne jednotky - nakonec kdo vi jestli ona usecka AB neni ve skutecnosti jen na urcitou dobu natazenym bodem?

Vsechny jsem zklamal, stal jsem se existencionalni nulou, ktera uctiva krasu okamziku. Orgasmus forever!

---