zkusmo, jedna pohádka pro velké

Ráno moudřejší večera

Nikdy by mi to nikdo neuvěřil, co se může stát. Jenže se to doopravdicky stalo. Mě se to tedy stalo. Přísahám na holý pupek!

Všichni vám vždycky řeknou, že čísla nikdy nelžou. Když je něčeho pět, tak toho je pět a basta. Velcí matematici umí spočítat úplně všechno. Třeba jakou rychlostí se naše Země otáčí. Přesně 23 hodin, 56 minut a 4 vteřiny v průměru. Nebo jak je dlouhá čínská zeď, tedy 8 758,8 Km. Úplně obyčejý člověk vám spočítá, kolik záclony si musíte koupit na své okno. A já najednou zjistila, že mi někde chybí tři dny práce. 

Takové slepice vůbec neumějí počítat a každý den snesou jedno vejce. Ne dvě, ne žádné, ale jedno. Ani slon neumí počítat a přesto sní každý den 225 kilogramů listí. Dokonce skřivánek s nejmenším mozkem ví, že může zpívat nad poli jen dvacet minut, aby neumřel únavou.

A mě chybí v mojí pracovní době tři dny. Jak je možné aby si čísla najednou dělala co chtěla? Kam se mi ztratilo 72 hodin? Proč nemůžu najít v tabulce docházky 4320 minut? Kam se podělo mých 259 000 vteřin práce? Potřebuju detektiva aspoň Holmese, matematika, nejlépe samotného Pythagora, aby mi vysvětlili, kde jsou mé pracovní časy v tabulce v excelu? Jak se tohle může vůbec stát, obzvláště, když jsem to psala v chytrém programu na počítači! Je to počítač, tak by mě měl umět opravit! A nic nedělá. Stále mi ukazuje, že jsem pracovala o tři dny méně.

Nemám sil a zdrceně odcházím domů s vědomím, že mi v životě zmizelo 72 hodin. A stydím se tolik, že to doma ani neřeknu. Nakonec usnu, protože věřím, že snad ráno bude moudřejší.

Představte si, že bylo. Přišla jsem v práci k mým docházkám a koukám jako blázen! Všechno je jak má být, žádných 259 000 vteřin nechybělo. Ani jedna jediná. Nojo, pracuji jen osm, ale prostě se mi ztratily tři dny, tak jsem byla nešťasná. Te´d tu sedím nad včerejšími výpočty a nechápu. To jsem z toho blázen, kde byla chyba? 

Nikdy jsem se nedozvěděla a ani dozvědět nechci, jak to doopravdy bylo. Prostě jsme já a můj počítač byli přepracovaní, nebo byly skvrny na slunci a rušily čísla, možná také, že někde nějaký slon sežral víc než měl a muselo se to v těch počtech vyrovnat. 

Důležité bylo, že jsem se zbytečně stresovala, bylo toho asi moc ten den. Pochopila jsem, že rčení ráno moudřejší večera má pravdu a je zbytečné se večer rozčilovat nad rozlitým mlékem, protože druhý den ráno už se tomu jen zasmějeme. A je úplně jedno, jestli je to sloní žrádlo, rozlité mléko, nebo čísla. Prostě někdy se na to stačí jen vyspat.