Písmák Nebezpečí prodlení
Pohlédni ještě jednou do zrcadla
Pohlédni do vlastní tváře
Vyvrať tu myšlenku
Že klec spadla
Myšlenky chcípajícího
Jsem nezadržitelně proti. Proti sobě samozřejmě, protože není decimetr čiré pravdy mezi lidmi, kterým jsem se snažil – naposledy a marně – vysvětlit, jaká je to škoda. Konečně tu tedy ležím v kaluži vlastní krve, antifašisti dokončují mou likvidaci, dva z nich si už pískají radostí, že zase vykonali krásný vyznamenání hodný čin ve jménu humanity. Mohu si za to ovšem sám, neměl jsem nahlas obnažovat jejich – mezi davy mladých pseudointelektuálů tolik uznávaný – smysl pro spravedlnost; vydávající za pravdu hesla plná obhajoby slabších, zákonem chráněných, psychicky i fyzicky civilizací vyřízených jedinců.
Návrat pohanů V
Dostal jsem vzkaz, později než jsem měl, ztratil i získal jsem tím jistě nějaký čas, ale důležité je, že mě nakonec zastihl. Seděl jsem před maringotkou se zavřenýma očima, poslouchal vítr, vrzání stromů, ptačí zpěv, hmyz, hřál jsem se na jarním slunci, vdechoval vůně, zkrátka zevloval jsem po návratu z fabriky, když jsem zaslechl kroky asi dvacet metrů od sebe. Tichý pejskař. A bez psa.
Návrat pohanů IV
Vzácné obecenstvo si zaslouží rozptýlení, vpusťte herce.
Ano, pro změnu nastal čas divadelní vsuvky. Na scéně je postaven interiér jakési krčmy, lavice, osm lidí u třech stolů, pět mladších mužů, tři starší. Obsluhuje je každého jiná pijácká představa ideálního servisu – zajímalo by mě, jak si s tím případný režisér poradí.
Návrat pohanů III
Přišel deštivý duben, znova jsem procházel kolem maringotky pod lesem, tentokrát opuštěná nebyla. Kromě černého kocoura zde žil Zed. Seděl ve dveřích, jako se sedává na schodech, nohy pohodlně opřené o bedýnku, která usnadňovala vstup – tvořila mezistupeň mezi zemí a podlahou. Hned jsem si vzpomněl, že ho taky znám z hospody.
Návrat pohanů II
S příchodem jara přijela i ona. Náš vztah byl kyselý i přezrálý zároveň – rána za ranou – nespočet průniků až do jejího nitra a – dost. „Přírodo, přijmi mě, prosím, navždy. “
Já – ledové svítání.
Návrat pohanů
Otevřel jsem oči – vlhké hněvem. Za nimi bílý sníh. Já na dvou pneumatikách mezi lesem a polem. Ležel jsem v pytli.
Vzpomínka na šelmu
Už od boudy,
pod vlivem
nebo i střízlivý,
četl jsem v pohledu kocoura,
Posílení
Když už se mu skoro zdálo
že svět vnímá negativně
ztrácí půdu pod nohama
z nejistoty tvoří řád
Deštivé novoluní
Teskná nota ze života
odpočívá navždy
kdo se pachtil
příliš snažil
Svítání
Svítání na kopci
Tajemná modrá
Mraky se trhají
Purpurem barví sníh
Čtvero ročních dob
Moje jaro je vítr
propletený mezi větvemi
Naše léto je bouře
se slzami na listech
PrOTESTOVACÍ
Tak nám včera v práci vytřeli nosy.
Jsem z toho negativní.
Navíc jsem nesympatické zdravotní sestřičce dal své telefonní číslo.
Kolegyně, která ve frontě na pánské záchodky, kde bylo zřízeno jakési centrum, povídala něco o způsobech lobotomie, zákrok odmítla s tím, že si počká, až budou používat jiné praktiky.
Hra pro dva
Osoby: L
R
Scéna první:
Uprostřed jeviště kameny. L sedí na skále, R stoupá za ní.
Signál
Signál chůvičky postupuje vpřed
Kmenový strážce nezpomalený setkáním
Se salamandrem uvězněným vkamnech
Svůněmi prastaré kuchyně
Zvířecí revoluce
Radomír měl malou skromnou zahradu. Začátkem května zjistil, že si ji oblíbila královna sršeň. Její velké oči ho fascinovaly, možná hypnotizovaly, nechal ji tedy budovat si v dutině jabloně v rohu zahrady hnízdo. Aby si na něho zvykla, hrával ji večer na kytaru nebo harmoniku.
Čekání na déšť
Choval se jako blázen,
nemocný člověk, který stál na místě,
kde doufal, že vystojí pohodlný důlek …
(Únos)
Časem
Kdopak si tě historie
za dvacet let zaplatí…
Komu budeš sloužit…
Jakou roli hrát…